Input:

č. 77/1955 Sb. rozh. tr., Garance

č. 77/1955 Sb. rozh. tr.
Za „trestný čin“ ve smyslu čl. VIII odst. 1 písm. f) rozhodnutí presidenta republiky z 9. května 1955 o amnestii nutno považovat jednak též pokus, návod a pomoc k trestnému činu, jednak též zločiny, a přečiny ve smyslu předpisů platných před 1. srpnem 1950 a za „odnětí svobody“ též tresty na svobodě podle takových předpisů, ať již bylo jejich pojmenování jakékoli (na př. žalář, káznice, vězení).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 24. června 1955, 1 Tz 129/55.)
Obviněný byl pravomocným rozsudkem okresního soudu ve Frýdlante z 28. června 1950 odsouzen pro pokus násilného smilstva podle §§ 8, 125 tr. zák. z r. 1852 k trestu těžkého žaláře na tři roky. Na to byl pro trestný čin znásilnění podle § 258 tr. zák. spáchaný 10. května 1954 odsouzen pravomocným rozsudkem lidového soudu v Hlučíně ze 7. září 1954 k trestu odnětí svobody na tři a půl roku. Tento trest si 9. května 1955 ještě zcela neodpykal.
Krajský prokurátor v Plzni usnesením z 9. května 1955 vyslovil, že z trestu tří a půl roku odnětí svobody uloženého obviněnému rozsudkem lidového soudu v Hlučíně byla podle čl. II č. 2 rozhodnutí presidenta republiky z 9. května 1955 o amnestii prominuta doba dvou let.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil usnesení krajského prokurátora.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uplatňuje, že napadeným usnesením krajský prokurátor porušil zákon v ustanovení čl. VIII odst. 1 písm. f) amnestijního rozhodnutí presidenta republiky z 9. května 1955, neboť amnestie se na tohoto obviněného nevztahuje, ježto byl v posledních pěti letech před 9. květnem 1955 dvakrát pro úmyslné trestné činy odsouzen k