Input:

č. 75/1957 Sb. rozh. tr., Garance

č. 75/1957 Sb. rozh. tr.
„Soustavným páchaním takových trestných činů“ ve smyslu §76. odst. 4 tr. zák. nerozumí se pouze to, že pachatel hodlá páchat majetkové trestné činy v budoucnu, aby si jimi opatřoval zdroj příjmů. Soustavné páchání takových trestných činů znamená i to, že trestný čin, za který je pachatel právě souzen a jímž si opatřoval zdroj příjmů, je jedním z článků, byť i posledním, v řadě útoků naplňujících znaky takových trestných Činů spáchaných týmž pachatelem. Při tom je nerozhodné, zda tuto řadu útoků tvoří pokračování v témže trestném činu, opakování trestných činů téhož druhu, či zda pro tyto činy byl již pachatel uznán vinným nebo . odsouzen.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 12. července 1957, 1 Tz 96/57.)
Lidový soud ve Žďáře nad Sázavou uznal obžalovaného vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a vyměřil mu podle § 247 odst. 2 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a prohlásil paklíč obžalovaného za propadlý [§ 55 odst. 1 písm. a) tr. zák.]. Trestný čin záležel podle skutkového zjištění rozsudku lidového soudu v tom, že se obžalovaný v noci pomocí paklíče vloupal do cizího uzamčeného bytu, kde ke škodě majitelky bytu odcizil pehěžitou částku 1350 Kčs a náramkové hodinky v ceně 1000 Kčs, za které si druhého dne nakoupil jednak oděvní součástky, jednak různé potraviny a jiné věci denní potřeby. Skutečnost, že se obžalovaný dopustil souzeného trestného činu výdělečně, lidový soud spatřoval v tom, že obžalovaný byl již několikrát před tím trestán pro majetkové delikty, * z výkonu posledního trestu byl propuštěn necelých pět měsíců před souzeným činem a v té době nebyl nikde řádně zaměstnán, takže si krádeží hodlal opatřit zdroj prostředků ke své výživě. Se zřetelem k předchozím majetkovým deliktům jde tedy o soustavné páchání trestných činů ze zištnosti.
Krajský soud v Jihlavě k odvolání obžalovaného zrušil rozsudek lidového soudu ve výroku o vině, pokud obžalovaný byl uznán vinným, že trestný čin krádeže spáchal výdělečně podle § 247 odst. 2 písm. a) tr. zák. a ve výroku o trestu. Obžalovanému za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. vyměřil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a prohlásil rovněž paklíč, kterého obžalovaný k činu použil, za propadlý. Krajský soud podle odůvodnění svého rozsudku dospěl k závěru, že obžalovaný spáchal souzenou krádež čtyři měsíce po odpykání předchozího trestu a provedeným řízením nezjistil, že by obžalovaný zamýšlel ještě v budoucnu páchat další majetkové delikty, aby si jimi opatřoval alespoň na čas zdroj příjmů, takže v jednání obžalovaného nespatřoval znak „soustavnosti“, jak jej vyžaduje ustanovení § 76 odst. 4 tr. zák.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu zrušil rozsudek krajského soudu a tomuto soudu uložil, aby věc znovu projednal a