Input:

č. 73/1957 Sb. rozh. tr., Garance

č. 73/1957 Sb. rozh. tr.
V § 76 odst. 4 tr. zák. uvedený znak „… hledí-li si pachatel soustavným pácháním takových trestných činů ...“ je dán nejen, když se pachatel dopustí více takových trestných činů, ale i tehdy, když pachatel v časových intervalech pokračuje za týmž cílem v jednotlivých rozkrádacích útocích, jež pro své spojitosti tvoří jeden (pokračující) trestný čin.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 12. června 1957, 1 Tz 104/57.)
Lidový soud v Olomouci uznal obžalovanou vinnou podle obžaloby trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák. spáchaným podle skutkového zjištění uvedeného v rozsudku tím, že si od 22. března 1954 do 18. prosince 1956 jako vedoucí pohostinství Jednota brala z denní tržby peníze a různé zboží pro svou potřebu a způsobila tak manko ve výši 19.962,86 Kčs.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek lidového soudu a tomuto soudu nařídil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona vytýká (mimo jiné), že zákon byl porušen ve prospěch obžalované především výrokem o vině. Ačkoliv lidový soud zjistil, že obžalovaná rozkrádala majetek lidového družstva soustavně ve značných dílčích hodnotách a doplňovala tak podstatně svou mzdu, a dále, že na majetku lidového družstva způsobila škodu 19.962,86 Kčs, nezhodnotil náležitě tyto okolnosti s hlediska podmínek pro použití vyšší trestní sazby; nezkoumal, zda se obžalovaná nedopustila rozkrádání výdělečně podle § 245 odst. 2 písm. a) tr. zák. a zda škoda, kterou rozkrádáním způsobila, není škodou značnou podle § 245 odst. 3 tr. zák.
Zákon byl porušen ve prospěch obžalované. *
Lidový soud správně zjistil, že obžalovaná jako hmotně odpovědná vedoucí pohostinství Jednota, odčerpávala pravidelně z tržby měsíčně částku 300 až 500 Kčs k úhradě nákladů domácnosti své rodiny a kromě toho velmi často částky až 20 Kčs pro sebe na obědy a částky až 30 Kčs na večeře pro svou rodinu. Dále, že použila peněz z tržby podniku k zakoupení asi čtyř obleků, několika párů obuvi a jiných věcí a že v této činnosti pokračovala od března 1954 do prosince 1956. Způsob provedení trestného činu rozkrádání měl být lidovému soudu podnětem ke zkoumání, zda obžalovaná byla vedena pohnutkou opatřit si soustavným pokračováním v této trestné činnosti alespoň na čas zdroj příjmů, čili zda rozkrádání spáchala výdělečně. V § 76 odst. 4 tr. zák. ve znění před novelou uvedený znak „… hledí-li si pachatel pácháním takových trestných činů...“