č. 65/1955 Sb. rozh. obč., Garance

Výměrem nositele pojištění z 5. ledna 1954 byl navrhovateli přiznán starobní důchod, a to od 1. 2. 1954 v částce 750 Kčs nových peněz, vypočtený z průměrného ročního výdělku 66.500 Kčs a doby pojištění 44 let. Do tohoto výměru podal navrhovatel opravný prostředek.

Lidový soud v Hradci Králové přezkoumávaje výměr nositele pojištění prováděl výpočet starobního důchodu podle předpisů platných pro veřejné zaměstnance a dospěl k závěru, že tento důchod činí k 31. březnu 1950 39.300 Kčs, tedy měsíčně 3.275 Kčs starých peněz. Soud zjišťoval dále výši důchodu příslušejícího navrhovateli k 51. březnu 1950 podle zákona o národním pojištění a dospěl k závěru, že tento důchod činí 33.024 Kčs, tedy měsíčně 2.752 Kčs. Při tomto výpočtu důchodu podle zákona o národním pojištění nepřihlížel soud k vedlejším výdělkům navrhovatele v rozhodné době. Rozdíl, který ze srovnání obotutěchto důchodů vyplývá, činí 6276 Kčs, měsíčně 523 Kčs. O tento t. zv. stoprozdíl se podle odůvodnění rozhodnutí soudu prvé stolice vzhledem k ustanovení §§ 2 a 6 nař. č. 113/1950 Sb. zvyšuje starobní důchod příslušející navrhovateli ke dni nápadu důchodu. Lidový soud pak rozhodl, že odpůrce je povinen přiznat a vyplácet navrhovateli starobní důchod měsíčně 797,40 Kčs nových peněz.

V odvolání proti tomuto rozsudku uplatňoval odpůrce mimo jiné, že pro zjištění nároku k 31. březnu 1950 podle zákona o národním pojištění je směrodatný průměrný roční výdělek vypočtený k tomuto dni. Přitom příjmy z pragmatikálního poměru nutno určit podle § 5 vl. nař. č. 113/1950 Sb., příjmy z jiného služebního poměru nutno posoudit podle §§ 10, 20 a 71 zák. o nár. poj.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudek soudu prvé stolice potvrdil. V odůvodnění uvedl, že podle § 4 vl. nař. č. 115/1950 Sb. lze přihlížet k jiné době získané v národním důchodovém pojištění toliko pro vznik a výši nároku, naproti tomu pro výpočet průměrného ročního výdělku, že platí ustanovení § 5 uvedeného vládního nařízení a v tomto ustanovení se jako započitatelné pro stanovení vyměřovacího základu uvádějí jen pravidelné příjmy rozhodné pro stanovení vyrovnávacího přídavku podle zákona č. 66/1950 Sb. resp. č. 67/1950 Sb. Mezi tyto služební příjmy nemohou náležet příjmy z vedlejšího zaměstnání, které by rozhodně nikdy nemohly být důvodem pro vyrovnávací přídavek podle zákona č. 66 a č. 67/1950 Sb.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudky krajského i lidového soudu byl porušen zákon, rozsudky ty zrušil a věc vrátil lidovému soudu k novému jednání a rozhodnutí.