č. 64/1957 Sb. rozh. tr., Garance
č. 64/1957 Sb. rozh. tr.
Zruší-li nejvyšší soud rozsudkem na základě stížnosti pro porušení zákona rozhodnutí soudu (prokurátora) první stolice a nařídí tomuto anebo jinému soudu (prokurátoru), aby věc (v první stolici) znovu projednal a rozhodl, je právním názorem nejvyššího soudu vázán nejen soud (prokurátor) rozhodující znovu v první stolici, ale i soud (prokurátor) rozhodující v druhé stolici.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 22. května 1957, 1 Tz 82/57.)
Obviněný byl pravomocným rozsudkem lidového soudu v Mladé Boleslavi z 18. listopadu 1955 uznán vinným trestným činem pohlavního zneužití podle § 239 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., protože jako odborný učitel na osmileté dívčí škole po dvakrát v rozpětí asi čtvrt roku objímal a líbal třináctiletou žačku P a takřka po roce jednal podobným způsobem s jinou dívkou R, mladší než patnáct let, když ji náhodou potkal na silnici. Ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem nejvyšší soud rozsudkem ze 14. září 1956 zrušil rozsudek lidového soudu a tomuto soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl. Při tom vyslovil nejvyšší soud jednak názor, že jednání obviněného nelze považovat za jediný trestný čin spáchaný na pokračování, nýbrž že jde o samostatné trestné činy se opakující, a to i pokud jde o žákyni P. Dále vyslovil nejvyšší soud názor, že skutečnost, že obviněný se dopustil pohlavního zneužití na žačce jemu jako učiteli svěřené, sama o sobě nezakládá zvláště přitěžující okolnost podle § 239 odst. 2 písm. b) tr. zák., nýbrž že tu jde o souběh pohlavního zneužití podle § 239 odst. 1 a § 240 tr. zák.
Lidový soud v Mladé Boleslavi na to rozsudkem ze 6. listopadu 1956 uznal obviněného vinným dvěma trestnými činy pohlavního zneužití podle § 239 odst. 1 a § 240 tr. zák. spáchanými na žákyni P a trestným činem pohlavního zneužití podle § 239 odst. 1 tr. zák. spáchaným na druhé dívce R.
Krajský soud v Praze k odvolání obviněného a okresního prokurátora zrušil rozsudek lidového soudu ze 6. listopadu 1956, pokud jím byl obviněný uznán vinným dvěma trestnými činy pohlavního zneužití podle § 239 odst. 1 a § 240 tr. zák. spáchanými na žákyni P, jakož i ve výroku o trestu, a ponechav rozsudek lidového soudu nedotčeným ve výroku o vině obviněného trestným činem podle § 239 odst. 1 tr. zák. spáchaným na dívce R uznal obviněného, pokud jde o žákyni P, vinným jediným trestným činem pohlavního zneužití podle § 239 odst. 1 a § 240 tr. zák. spáchaným (na pokračování) dvěma útoky, které lidový soud považoval za samostatné na sobě nezávislé trestné činy, a obviněnému uložil nový mírnější trest.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek krajského…
