č. 62/1963 Sb. rozh., Garance
č. 62/1963 Sb. rozh.
Nebyl-li splněn základní účel osvojení, jímž je nahradit nezletilému dítěti chybějící rodinné prostředí, nemůže soud osvojení vyslovit. Tak je tomu zejména v případě, kdy osvojitel, který je druhým manželem matky dítěte, nesdílí s matkou dítěte společnou domácnost a dítě je vychováváno v rodinném prostředí své matky, resp. jejích rodičů.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 11. června 1963, 3 Cz 38/63.)
Podle obsahu spisu bývalého lid. soudu civilního v Praze rozvedení manželé J. S. a E. S. jsou rodiči nezl. M. S., nar. 18. července 1954, jenž byl svěřen do výchovy a výživy své matky.
Dne 8. srpna 1959 došel na bývalý lidový soud civilní v Praze návrh matky dítěte E. S., znovu provdané G. na osvojení nezletilého manželem matky M. G. Otec dítěte s osvojením souhlasil, což prohlásil do protokolu u soudu dne 5. října 1959. Při ústním jednání dne 20. ledna 1960 manžel matky do soudního zápisu výslovně prohlásil, že osvojuje nezletilého a souhlasí s tím, aby byl zapsán do matriky jako jeho otec.
Býv. lidový soud civilní v Praze pak usnesením ze dne 20. ledna 1960 vyslovil osvojení nezl. M. S. manželem jeho matky s tím, že osvojitel bude zapsán do matriky jako otec osvojence. Toto usnesení bylo doručeno přítomným účastníkům, totiž matce dítěte, orgánu péče o mládež - odboru školství a kultury rady ONV i osvojiteli dítěte, kteří potvrdili doručení tohoto usnesení svým podpisem a vzdali se práva stížnosti. Otci dítěte doručeno bylo toto usnesení podle výkazu o doručení dne 10. července 1962. Usnesení je pravomocné.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím býv. lid. soudu civ. v Praze byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Návrh na přivolení k osvojení dítěte, jenž došel na bývalý lidový soud civilní v Praze dne 8. srpna 1959, byl podepsán matkou dítěte a podán v jejím zastoupení i v zastoupení manžela matky jeho právním zástupcem. Podle obsahu tohoto návrhu uzavřela matka dítěte manželství s M. G. dne 22. července 1959. V té době neměli manželé společné bydliště, neboť M. G. bydlel v Příbrami, v místě svého zaměstnání, E. G. i s nezletilým dítětem pak v Praze. Proto také ke stížnosti E. G. do usnesení lidového soudu v Příbrami ze dne 8. 10. 1959, jímž převzal tento soud vedení opatrovnictví nezletilého M. S., krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. listopadu 1959 napadené usnesení zrušil s tím, že příslušným k vedení opatrovnictví zůstává lidový soud civilní v Praze, když matka i s nezletilým synem má trvalé bydliště v Praze.
Smyslem a účelem osvojení podle § 63 a násl. zákona o právu rod. je nahradit nezletilým dětem chybějící rodinné prostředí, při čemž osvojení musí být k prospěchu dítěte. Tak tomu bude především v případech osvojení dětí útlého věku, kterým zdárné rodinné prostředí chybí a jež jsou proto umístěny…
