Input:

č. 62/1957 Sb. rozh. obč., Garance

č. 62/1957 Sb. rozh. obč.
Nárok zaměstnavatele na vrácení přeplatků nedopatřením vyplacených prémií promlčuje se v tříleté promlčecí době § 1486 č. 5 o. z. o. a § 90 obč. zák.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 21. ledna 1957, Cz 666/56.)
Lidový soud v Karl. Varech zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná byla uznána povinnou vrátit přeplatek na prémiích, který jí byl jako zaměstnankyni jeho závodu nedopatřením vyplacen. Lidový soud zjistil, že k tomuto přeplatku došlo v r. 1950 na podkladě chybných směrnic vydaných podnikovým ředitelstvím žalobce a poněvadž od jeho vyplacení do podání této žaloby uplynulo více než tři roky, uznal námitku žalované, že nárok je promlčen, za důvodnou.
Krajský soud v Karl. Varech k odvolání žalobce změnil rozsudek lidového soudu a žalobě vyhověl. Neschválil jeho závěr, že by nárok žalobce byl promlčen. Na tento případ nelze podle názoru krajského soudu vztahovat ustanovení § 1486 č. 5 o. s. ř., neboť toto ustanovení se týká toliko pohledávek zaměstnavatelů co do záloh daných na platy zaměstnanců a náhradu jejich výdajů ze služební smlouvy. Tento nárok není však prý žalobcem uplatněn. Nejde pouze o nárok z pracovního poměru, nýbrž o nárok z bezdůvodného obohacení, pro nějž platí ustanovení § 1431 o. z. o. Pro tyto nároky nebyla stanovena kratší promlčecí lhůta, nýbrž platila tu obecná třicetiletá lhůta promlčecí. Tato lhůta skončila podle § 566 obč. zák. dnem 31. prosince 1953. Poněvadž žalobce uplatnil svůj nárok žalobou před tímto dnem, nemohla se námitka promlčení podle názoru krajského soudu setkat s úspěchem.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že rozsudkem krajského soudu v Karl. Varech byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Ze skutkového stavu zjištěného ve věci plyne, že žalovaná měla jako zaměstnankyně nárok iia prémie, založený v prémiovém řádu pro