č. 56/1958 Sb. rozh. tr., Garance
č. 56/1958 Sb. rozh. tr.
Posoudil-li soud první stolice zažalovaný skutek podle mírnějšího ustanovení zákona, než jak jej posoudila obžaloba, může odvolací soud rozhodnout sám ve věci a posoudit zažalovaný skutek podle obžaloby, a to i když se odvolal pouze obžalovaný, neboť zákaz reformace in peius (§ 286 tr. ř.) se týká jen výroku o trestu.
Odvolal-li se pouze obžalovaný, nemůže odvolací soud uložit vedlejší trest neuložený soudem první stolice, ani když uloží mírnější hlavní trest.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. dubna 1958, 1 Tz 67/58.)
Obžalovaná byla stíhána obžalobou prokurátora pro trestný čin výtržnictví podle § 188b tr. zák. spáchaný tím, že v jedné pražské restauraci v podnapilém stavu způsobila výtržnost, při níž obtěžovala jednoho z hudebníků, vzala paličky na buben a tloukla jimi do židle. Dále pak byla stíhána pro trestný čin urážky veřejného činitele podle § 180 tr. zák. za to, že při předvádění příslušníky VB těmto sprostými slovy nadávala.
Lidový soud trestní v Praze uznal obžalovanou vinnou trestným činem opilství podle § 186 tr. zák. a uvedl, že trestného činu výtržnictví se dopustila ve stavu nepríčetnosti zaviněném alkoholovou intoxikací. Za to ji odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Krajský soud v Praze k odvolání obžalované zrušil rozsudek lidového soudu ve výroku o trestu a odsoudil obžalovanou k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a podle § 53 tr. zák. vyslovil zákaz pobytu obžalované na území ÚNV v Praze na dobu pěti let.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek krajského i lidového soudu a lidovému soudu nařídil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:'
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že soudy zjistily, že obžalovaná se dopustila svým jednáním výtržnosti, která vzbudila veřejné pohoršení, a že sprostými výrazy urážela příslušníky VB. avšak bez jakéhokoliv podkladu dospěly k závěru, že se obžalovaná dopustila jednání ve' stavu nepríčetnosti pod vlivem alkoholického nápoje.
Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.
Lidový soud nezjišťoval, zda obžalovaná byla ve stavu nepríčetnosti a pro své stanovisko neuvedl v odůvodnění rozsudku žádný důkaz.
Obžalovaná se podle protokolu sepsaného s ní v přípravném řízení pamatuje na výstup v restauraci a uvádí pouze, že měla náladu po víně a to proto, že v noci nespala a přes den téměř nic nejedla. Dále vypráví, že v restauraci zpívala a ťukala si prsty na židli do taktu podle hudby.
Připouští, že i před hudebníky dirigovala. Nepamatuje se však, zda tančila podle hudby. Ví, že vedoucí restaurace ji napomínal, aby se chovala slušně a sama se mu také omlouvala. Nepamatuje se pouze na sled událostí a nepamatuje se, jak si počínala vůči příslušníkům VB.
Lidový soud se touto obhajobou obžalované blíže nezabýval, neověřil si ji, nezjišťoval kolik vypila a nezjišťoval vůbec dalšími důkazy, zda byla obžalovaná v restauraci tak opilá, že nevěděla, co dělá. Jediný náznak o opilosti obžalované uvedl svědek R, když v přípravném řízení vypovídal, že obžalovaná se potácela mezi stoly. Naproti tomu svědkyně S uvedla, že obžalovaná, pokud si jí…
