Input:

č. 52/1964 Sb. rozh., Garance

č. 52/1964 Sb. rozh.
Pokud je výživa zletilé osvojenky zajištěna z jejího vlastního majetku, nelze osvojiteli ukládat povinnost poskytovat výživné. Výživné u zletilé osvojenky lze přiznat jen ode dne zahájení řízení.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. srpna 1964, 8 Co 358/64).
Okresní soud v Jablonci nad Nisou uložil osvojiteli, aby osvojence vydal vkladní knížku, na níž byl ku dni 3. 8. 1961 vklad ve výši 4 637 Kčs, a to s celým kladem složeným na knížce ku dni 9. 6. 1964. Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným přispívat na její výživu počínaje od 1. ledna 1964 částkou 300 Kčs měsíčně.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Z odůvodnění:
V době od 1. ledna 1964 do 31. března 1964 žila žalobkyně se svou matkou a žalovaným, který je jejím osvojitelem, ve společné domácnosti. V této době přispíval žalovaný na potřeby společné domácnosti tak, že byly kryty i nezbytné potřeby žalobkyně v rozsahu odpovídajícímu tehdy platnému ustanovení § 72 věty prví zák. č. 265/1949 Sb.
Pokud jde o dobu od 1. 4. do 18. 5. 1964 nelze žalobkyni soudním rozhodnutím proti odpůrci nárok na výživné přiznat, ježto nárok byl uplatněn dne 19. 5. 1964 a ustanovení § 98 odst. 1 zákona o rodině připouští (s výjimkou nároku nezletilých dětí) přiznání nároku jen ode dne zahájení soudního řízení. Pokud je proto požadováno výživné za dobu od 1. 4. 1964 (kdy zákon o rodině nabyl účinnosti) do dne, kdy bylo soudní řízení o uplatnění nároku zahájeno, nemůže se žaloba setkat s úspěchem.
Pokud pak jde o dobu od 19. května 1964, poukázal soud prvního stupně správně na skutečnost, že žalobkyně je vlastnicí vkladní knížky s vkladem, který obnášel ke dni 4. 7. 1964 4919 Kčs, a že je s to po určitou dobu krýt své potřeby z těchto svých vlastních prostředků.
Z obsahu dohody matky žalobkyně a zákonného otce soudem schválené