Input:

č. 52/1958 Sb. rozh. tr., Garance

č. 52/1958 Sb. rozh. tr.
Ustanovení § 25 odst. 2 vyhl. min. vnitra č. 145/1956 Ú. 1. o zvláště mírné rychlosti (do 15 km/hod.) se nevztahuje na průjezd mimo hromadné dopravní prostředky, nelze-li v souvislosti s nimi, očekávat zvýšený provoz chodců (např. proto, že stojí prázdné mimo stanici apod.).
(Rozhodnutí krajského soudu v Českých Budějovicích z 26. září 1957, 2 To 368/57.)
Obžalovaný jel na motocyklu rychlostí 30 až 40 km/hod uzavřenou osadou (obcí) po státní silnici široké 5,20 m. Stav vozovky byl v té době velmi dobrý, bylo sucho a na rovné silnici byla dobrá viditelnost. Na silnici nebyl žádný dopravní ruch, stál tam však prázdný autobus, a sice mimo stanici na pravé straně silnice v protisměru jízdy obžalovaného; jinak byla vozovka volná. Právě v okamžiku, kdy obžalovaný míjel uvedený autobus, vyběhl za ním přímo před motocykl obžalovaného jedenáctiletý chlapec, kterého obžalovaný, jenž ihned zastavil, přesto zachytil a povalil. Hoch utrpěl pádem zlomeninu pravého bérce.
Lidový soud v Soběslavi zprostil obžalovaného obžaloby,
Krajský soud zamítl odvolání okresního prokurátora.
Z odůvodnění:
Okresní prokurátor ve svém odvolání vytýká lidovému soudu jako nesprávný závěr o nevině obžalovaného, který měl podle odvolatele při míjení hromadného dopravního prostředku, tj. autobusu, jet zvláště mírnou rychlostí do 15 km/hod, jak mu to ukládalo ustanovení § 25 odst. 2 vyhl. min. vnitra č. 145/1956 Ú.l. o provozu na silnicích. Podle odvolatelova tvrzení nezáleželo na tom, že nešlo o pravidelnou zastávku autobusů a že autobus byl prázdný, neboť tyto podmínky cit. ustanovení neuvádí. Zvláštní povinnost vyplývající z tohoto ustanovení je dána především proto, že za autobusem může někdo vkročit do vozovky a že také část vozovky je za stojícím autobusem nepřehledná. Zjištěná rychlost do 40 km/hod, kterou jel obžalovaný, byla proto v souzeném případě poměrům, daným na vozovce, nepřiměřená.
Odvolání není důvodné.
Odvolací soud vycházel z nezávadného skutkového zjištění prvého soudu, jež v odvolacím řízení nedoznalo změny.
Z tohoto zjištění vychází najevo, jaká byla situace na vozovce v místě a v době nehody a jakou rychlostí projížděl obžalovaný před místem nehody. Lidový soud správně dovodil, že na daný pří- ' pad nedopadá ustanovení § 25 odst, 2 vyhl. min. vnitra č. 145/1956 Ú. 1. o provozu na silnicích. Toto ustanovení ukládá řidiči povinnost projíždět rychlostí zvlášť mírnou (tj. ve smyslu § 25 odst. 6 cit. vyhl. do