č. 52/1955 Sb. rozh. obč., Garance
č. 52/1955 Sb. rozh. obč.
Nařízení ministra spravedlnosti č. 96/1952 Sb., kterým se stanoví odchylky při důkazu znalci v některých věcech národního pojištěni.
Posudek krajské posudkové komise důchodového zabezpečení může být dostatečným základem pro skutková zjištěni soudu jen tehdy, když komise postupovala podle jednacího řádu krajských posudkových komisí důchodového zabezpečení č. 549/1953 Sb. ob. KNV.
(Rozhodnuti nejvyššího soudu z 20. září 1954; Cz328/54.)
Lidový soud civilní v Praze potvrdil výměr státního úřadu důchodového zabezpečení, jímž byl navrhovatelce odňat invalidní důchod. Soud dospěl na podkladě posudku krajské posudkové komise důchodového zabezpečení k závěru, že u navrhovatelky nejsou po stránce zdravotní splněny podmínky pro další poskytování tohoto důchodu.
Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvé stolice potvrdil. V odůvodnění rozsudku uvedl, že krajská posudková komise i po vyžádaném doplnění posudku setrvala na tom, že u navrhovatelky nejde o neschopnost podle § 63 odst. 1 až 3 zák. o nár. poj.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon, rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu, aby o ní dále jednal a o odvolání navrhovatelky znovu rozhodl.
Z odůvodnění:
Závěr krajského soudu, že navrhovatelka nesplňuje podmínky nároku na invalidní důchod, je založen na posudku krajské posudkové komise důchodového zabezpečení z 28. 8. 1953 a na doplnění tohoto posudku ze dne 23. 2. 1954. Podkladem posudku z 28. 8. 1953 bylo lékařské vyšetření navrhovatelky po stránce neurologické, interní a gynekologické. Podle vyšetření neurologického provedeného dr. A. byla navrhovatelka shledána neschopnou výdělečné činnosti. Posudková komise, v níž na místo dr A. zasedal neurolog dr B., posoudila však zdravotní stav navrhovatelky tak, že ji ke dni odnětí důchodu uznala schopnou vydělat si ve svém nebo jiném přiměřeném zaměstnání víc než polovinu průměrného ročního výdělku. Pro tento rozpor si krajský soud vyžádal doplňující posudek. Rozpor byl v doplňujícím posudku z 25. 2. 1954 vysvětlen tím, že v nepřítomnosti dr A. posoudil případ neurolog dr B., který považoval navrhovatelku za schopnou lehčích prací. Jinak setrvala krajská posudková komise i v doplňujícím posudku na svém původním závěru. Krajský soud se s tímto doplněním spokojil a vzal jej za podklad svého rozhodnutí.
Potřebuje-li soud ve věcech důchodového zabezpečení posudek o zdravotním stavu navrhovatele, vyžádá si jej podle § 1 odst. 1 nař. č. 96/1952 Sb., kterým se stanoví odchylky při důkazu znalci v některých věcech národního pojištění, výhradně od krajské posudkové komise důchodového zabezpečení. Ovšem i v tomto případě hodnotí soud výsledky provedeného důkazu podle § 93 o. s. ř. Při tomto hodnocení není bez významu, zda komise…
