č. 5/1956 Sb. rozh. tr., Garance

Lidový soud v Gottwaldově uznal obviněného vinným trestným činem poškozováni národního majetku podle § 245 odst. 2 tr. zák. a přestupkem proti potírání alkoholismu podle § 85 odst. 2 písm. b) tr. zák. spr., přestupkem vydávání se za veřejný orgán podle § 107 tr. zák. spr. a přestupkem neuposlechnutí veřejných orgánů podle § 108 tr. zák. spr. Tohoto trestného činu a přestupků se obviněný podle skutkového zjištění rozsudku lidového soudu dopustil tím, že v jedné restauraci v Gottwaldově se požitím většího množství lihovin uvedl do stavu vzbuzujícího pohoršení, neboť v opilosti rozbil dvanáct židlí a jeden stůl, protože s ním nechtělo tančit děvče, které vyzval k tanci. Při tom obviněný, vydávaje se za příslušníka státní bezpečnosti, obtěžoval přítomné hosty poplašnou pistolí. Byv nato vyzván bezpečnostním orgánem, aby s ním šel na stanici VB, odmítl uposlechnout.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu zrušil rozsudek lidového soudu a tomuto soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Stížnost pro porušení zákona uplatňuje, že se lidový soud nezabýval náležitě skutečností, zda byl obviněný v době činů príčetný nebo ne.

Stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Lidový soud při odůvodňování výroku o vině se měl zejména vypořádat s otázkou příčetnosti obviněného, vzhledem k tomu, že jednání obviněného nasvědčovalo známkám duševní poruchy. Již v přípravném řízení byl opatřen posudek znalců lékařů, kteří zjistili u obviněného debilitu těžšího rázu a psychoneuropatickou konstituci a prohlásili o něm, že dovede sice rozpoznat trestnost svých činů, nedovede však podle tohoto rozpoznání své jednání řídit. Lidový soud na rozdíl od tohoto znaleckého posudku dospěl k závěru, že obviněný v okamžiku, kdy se rozhodl k páchám trestného činu, mohl své jednání ovládnout. Usuzuje tak z vyjádření obviněného při výtržnosti, že „vybílí restauraci“, z čehož má soud zato, že si obviněný byl vědom toho, že se chystá na takové jednání. Podobně usuzuje lidový soud i u dalšího jednání obvinčného vůči bezpečnostnímu orgánu, ke kterému se obviněný vyjádřil, že mu uteče a jak to učiní a že tím zamezí své předvedení na stanici VB.

Lidový soud dospěl k jinému závěru než znalci lékaři pouze na základě vlastních úvah o předchozích vyjádřeních obviněného před činem, resp. při činu, aniž uvážil, zda již tato vyjádření obviněného vzhledem k zjištěné těžší debilitě nebyla též jednáním, které obviněný nedovedl ovládat. Měl-li lidový soud závažné pochybnosti o správnosti podaného znaleckého posudku, bylo ve smyslu § 121 tr. ř. jeho povinností žádat na znalcích vysvětlení nebo opatřit posudek jiných znalců, poněvadž posouzení tak závažné okolnosti, jako je ovládání vůle pachatelem duševně zřejmě nenormálním, se vymyká z rámce znalostí soudu. Závažnost odpovědného rozhodnuti otázky příčetnosti obviněného byla zvyšována i tím, že při hlavním líčení obhájce navrhl jako další důkaz vyžádání posudku…