Input:

č. 49/1955 Sb. rozh. obč., Garance

č. 49/1955 Sb. rozh. obč.
Je-li navrhovatel v řízení o rozvod osvobozen od soudního poplatku a soud vyhověl jeho návrhu, aby manželství bylo rozvedeno, vyslovil však na návrh odpůrce, který se k návrhu na rozvod připojil, rozvod z viny obou účastníků, je odpůrce povinen – není-li sám rovněž od poplatku osvobozen – zaplatit podle § 4 odst. 5 zák. č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích, celý soudní poplatek, jemuž podléhá řízení o rozvod, nikoli jen jeho část.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 23. prosince 1954, Cz 547/54.)
Lidový soud v Olomouci rozvedl manželství navrhovatelky s odpůrcem z viny obou účastníků a uznal odpůrce povinným zaplatit státu podle § 4 odst. 5 zák. č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích, i soudní poplatek ve výši 400 Kčs.
Krajský soud v Olomouci vyhověl částečně stížností odpůrce a uložil mu, aby na soudním poplatku zaplatil státu jen 200 Kčs. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že v souzené věci, kdy se odpůrce připojil k návrhu na rozvod manželství a žádal, aby manželství bylo rozvedeno z viny obou účastníků, je nutno ustanovení § 4 odst. 3 zák. č. 173/1950 Sb. vykládat ve spojení s § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle toho při vzájemném zrušení nákladů řízení mezi účastníky, kde navrhovatel byl osvobozen od soudních poplatků, určí soud částku nákladů, kterou má odpůrce osvobozeného účastníka zaplatit státu. Protože v daném případě měli oba účastníci částečný úspěch, který se navzájem v podstatě vyrovnává, má krajský soud za to, že je spravedlivé, aby odpůrce přispěl na úhradu soudních poplatků jen částečně, a to jednou polovicí.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že usnesením krajského soudu byl porušen zákon, usnesení zrušil a vrátil věc krajskému soudu k novému rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Podle § 4 dost. 3 zák. č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích, je odpůrce povinen zaplatit soudní poplatek, jestliže navrhovatel byl od poplatku osvobozen a jestliže soud vyhověl jeho návrhu, a to podle výše nároku, jak mu bylo rozhodnutím soudu vyhověno.