č. 47/1955 Sb. rozh. obč., Garance
č. 47/1955 Sb. rozh. obč.
Důkaz krevní zkouškou v řízení o zjištění a popření otcovství hodnotí soud jako každý jiný důkaz.
Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel k svému závěru. Z posudku musí být patrna metoda vyšetření stran všech krevních znaků vlastnosti krve, s nimiž znalec ve svém závěru počítá.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 4. prosince 1954, Cz 357/54.)
Lidový soud v Olomouci zamítl žalobu na zjištění otcovství.
Krajský soud v Olomouci rozsudek lidového soudu potvrdil.
Oba soudy došly k závěru, že se žalovanému podařilo vyvrátit domněnku otcovství podle § 47 zák. o právu rod. proti němu svědčící, neboť podle znaleckého posudku znalce lékaře, který provedl znalecký důkaz krevní zkouškou, nutno žalovaného z otcovství k žalujícímu dítěti vyloučit.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudky obou soudů byl porušen zákon, rozsudky ty zrušil a věc vrátil lidovému, soudu k dalšímu jednáni a novému rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Po objevu, že krev nemá u všech lidí stejné vlastnosti a po ziištění, že lidskou krev možno rozdělit do skupin označovaných písmeny A, B, O a AB, dospěla lékařská věda k tomu, že porovnáním krevních skupin matky, dítěte a muže označovaného za otce možno za určitého zvláště uspořádaného sestavení krevních skupin těchto osob vyloučit muže označovaného za otce dítěte z otcovství k tomuto dítěti. Judikatura opírající se o bezvýhradně a určitě znějící znalecké posudky soudních znalců lékařů považovala znalecký posudek vylučující žalovaného muže z otcovství k žalujícímu dítěti za důkaz způsobilý vyvrátit zákonnou domněnku svědčítí muži označovanému za otce podle § 47 odst. 2 zák. o právu rod. (dříve § 165 o. z. o. z r. 1811) za důkaz zcela určitý, nevzratný, nezanechávající žádných pochybností o tom, že dítě nemohlo být zplozeno mužem označovaným za otce. Tato judikatura byla vytvořena v době, kdy znalecké posudky byly podávány na základě porovnávání vlastností krve podle klasických, hlavních krevních skupin A, B, O, AB. Existence těchto krevních skupin byla bezpečně prokázána a v lékařské praxi se s nimi denně pracuje.
Od té doby však lékařská věda značně pokročila a byly zjištěny další vlastnosti krve. K vyloučení otcovství muže označovaného za otce dítěte dochází dnes nejen podle uvedených hlavních krevních skupin, ale i na základě vyšetření krve zúčastněných osob na krevní podskupiny A1, A2, na faktory N, M, systém Rh, při čemž znalci vyžadují někdy i zkoušení krve dalších osob (předků a sourozenců vyšetřovaného muže) a sér různých druhů. Provádění znaleckého důkazu krevní zkouškou stalo se zřejmě obtížnějším. Zkušenosti ukazují, že ať již v důsledku použití různé vyšetřovací pracovní metody a různých sér či následkem nestejného chápání a čtení výsledků zkoušek, dochází k odporujícím si posudkům, a to i mezi znalci podávajícími přezkumný posudek.
Z uvedeného plyne, že prováděni znaleckého důkazu krevní zkouškou může být svěřeno jen…
