č. 45/1964 Sb. rozh., Garance
č. 45/1964 Sb. rozh.
Ustanovení § 6, 7 zák. č. 150/1961 Sb. je nutno vykládat v souvislosti s ustanovením trestního zákona o zákazu činnosti.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. dubna 1964, 2 Cz 31/64).
Žalobce se domáhal odškodnění pracovního úrazu, který utrpěl jako řidič cisternového automobilu žalovaného podniku.
Okresní soud v Hradci Králové dospěl k závěru, že žalovaný podnik odpovídá zčásti za pracovní úraz, který žalobce utrpěl, ježto k požáru a výbuchu čerpací stanice došlo nedodržením bezpečnostních předpisů, a to nejen ze strany žalobce, nýbrž i druhým řidičem a čerpadlářkou. Za porušení bezpečnostních předpisů ze strany těchto dalších dvou zaměstnanců podnik odpovídá. Při tom přihlédl k tomu, že žalobce byl odsouzen rozsudkem okresního soudu pro trestný čin podle § 192 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zák. z r. 1950. Mimo jiné byl u žalobce vysloven nepodmíněný zákaz řízení motorových cisternových vozidel pro dopravu snadno zápalných těkavých látek na dobu tří let. Soud zhodnotil spoluzavinění žalobce a shledal žalobu zčásti důvodnou. Na tomto základě přisoudil celkem žalobci částku 5078,62 Kčs. Návrhu na náhradu ucházejícího výdělku ve smyslu § 7 zák. č. 150/1961 Sb. nevyhověl, a to z toho důvodu, že žalobci byl vysloven vedlejší trest zákazu činnosti ve smyslu § 51 odst. 2 tr. zák. z r. 1950. Zákaz činnosti jako vedlejší trest ve svých důsledcích znamená v převážné většině případů snížení výdělku odsouzeného a toto opatření trestní povahy není možno likvidovat rozhodnutím o povinnosti zaměstnavatele nahrazovat ucházející výdělek.
Toto rozhodnutí se stalo pravomocným.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že touto částí rozhodnutí, kterou soud zamítl zcela nárok na náhradu ucházejícího výdělku, byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Podle § 6 zák. č. 150/1961 Sb. je podnik povinen pracovníka, který byl poškozen na zdraví pracovním úrazem, zaměstnávat na jeho původním pracovním místě nebo na takovém pracovním místě, kde druh…
