č. 4414/2023 Sb. NSS, Vyvlastnění: žádost o zrušení vyvlastnění Garance
č. 4414/2023 Sb. NSS
Vyvlastnění: žádost o zrušení vyvlastnění
k § 26 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění)
Ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ani žádné jiné ustanovení tohoto či jiného zákona nestanoví jakoukoli lhůtu (či skutečnost), která by časově omezovala právo vyvlastňovaného podat žádost o zrušení vyvlastnění. Je-li naplněna alespoň jedna podmínka (kvalifikovaná skutečnost) stanovená v § 26 odst. 1 téhož zákona a vyvlastňovaný podá bezvadnou žádost, nemá vyvlastňovací úřad žádné správní uvážení stran svého rozhodnutí a musí rozhodnout o zrušení vyvlastnění. Použití této přísné právní úpravy by však bylo možné odepřít v případech, kdy by žádost o zrušení vyvlastnění byla podána v rozporu s její podstatou, smyslem a účelem (šlo by o zneužití práva).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2022, čj. 8 As 29/2021-36)
Prejudikatura: č. 869/2006 Sb. NSS, č. 2099/2010 Sb. NSS., č. 2452/2012 Sb. NSS a č. 3386/2016 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 132/2012 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 988/12).
Věc: P. J. proti Krajského úřadu Jihočeského kraje, za účasti 1) EG.D, a.s. a 2) M. J., o zrušení vyvlastnění, o kasační stížnosti žalobce.
Stavební úřad Magistrátu města České Budějovice (dále jen „vyvlastňovací úřad“) rozhodnutím ze dne 27. 9. 2017 (dále jen „rozhodnutí o vyvlastnění“), rozhodl o omezení vlastnického práva žalobce, osoby zúčastněné na řízení 2) a D. J. jako spoluvlastníků (dále „vyvlastňovaní“), k pozemku parc. č. X v katastrálním území S. zapsaném na listu vlastnictví č. X (druh pozemku orná půda), a to zřízením služebnosti inženýrské sítě opravňující osobu zúčastněnou na řízení 1) (dále jen „vyvlastnitel“) k umístění, povolení, realizaci a provozování stavebního objektu „SO 503 Přeložka VTL plynovodu v km 136,1 138,3“, v rozsahu vymezeném geometrickým plánem ze dne 1. 10. 2015. Vyvlastňovací úřad dále stanovil výši náhrady za vyvlastnění 33 Kč pro každého z vyvlastňovaných a uložil vyvlastniteli, aby zaplatil náhrady ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne 19. 2. 2018 žalovaný zvýšil náhradu pro každého z vyvlastňovaných na částku 334 Kč, ve zbytku odvolání zamítl a rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu potvrdil. Obě uvedená správní rozhodnutí nabyla právní moci dne 4. 3. 2018.
K žádosti vyvlastňovaných vyvlastňovací úřad rozhodnutím ze dne 2. 10. 2019 zrušil vyvlastnění (podle § 26 odst. 1 zákona o vyvlastnění) spočívající ve výše uvedeném omezení vlastnického práva. Dospěl totiž k závěru, že vyvlastnitel nezaplatil vyvlastňovaným náhrady do uplynutí 30 dnů ode dne uplynutí šedesátidenní lhůty uložené rozhodnutím o vyvlastnění, neboť je složil do úschovy u soudu až 30. 10. 2018.
Na základě odvolání vyvlastnitele žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 4. 2020 změnil rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu tak, že žádost o zrušení vyvlastnění zamítl, ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdil. Podle žalovaného vyvlastnitel sice nezaplatil náhrady včas, tj. ve lhůtě stanovené rozhodnutím o vyvlastnění, ani ve lhůtě…
