č. 4330/2022 Sb. NSS, Daňové řízení: náhrada ušlého výdělku za dobu strávenou na cestě ke správci daně a zpět Garance
č. 4330/2022 Sb. NSS
Daňové řízení: náhrada ušlého výdělku za dobu strávenou na cestě ke správci daně a zpět
k § 3 odst. 1 vyhlášky č. 382/2010 Sb., o náhradě ušlého výdělku a náhradě hotových výdajů při správě daní (v textu jen „vyhláška č. 382/2010 Sb.“)
Ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 382/2010 Sb., o náhradě ušlého výdělku a náhradě hotových výdajů při správě daní, je třeba vykládat tím způsobem, že osobě samostatně výdělečně činné náleží (stejně jako zaměstnaným osobám) náhrada ušlého výdělku nejen za dobu trvání svědecké výpovědi (či jiného úkonu), ale rovněž za dobu strávenou na cestě ke správci daně a zpět.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2022, čj. 1 Afs 323/2021-30)
Prejudikatura: č. 360/2004 Sb. NSS a č. 791/2006 Sb. NSS.
Věc: V. N. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o náhradu ušlého výdělku, o kasační stížnosti žalovaného.
Předmětem sporu byl výklad § 3 odst. 1 vyhlášky č. 382/2010 Sb., konkrétně zodpovězení otázky, zda osobě samostatně výdělečně činné náleží v případě podání svědecké výpovědi v daňovém řízení náhrada ušlého výdělku toliko za dobu trvání svědecké výpovědi, nebo i za dobu strávenou na cestě ke správci daně a zpět.
Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj přiznal žalobci rozhodnutím ze dne 2. 10. 2019 svědečné ve výši 697,74 Kč.
V odvolacím řízení žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil rozhodnutím ze dne 4. 6. 2020 tak, že celkovou výši svědečného snížil na částku 684,48 Kč.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného správní žalobu, jíž Krajský soud v Ostravě vyhověl rozsudkem ze dne 9. 9. 2021, čj. 25 Af 100/2020-29, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Ke sporné otázce, zda žalobci náleží náhrada ušlého výdělku i za dobu strávenou na cestě ke správci daně a zpět, kterou byl nucen absolvovat v souvislosti s podáním svědecké výpovědi, soud odkázal na relevantní právní úpravu. Uvedl, že vyhláška č. 382/2010 Sb. stanoví pro posuzování doby, za niž se poskytuje náhrada ušlého výdělku, odlišné parametry v případě zaměstnaných osob a osob samostatně výdělečně činných. To však ještě neznamená, že by osobám samostatně výdělečně činným náležela náhrada (na rozdíl od zaměstnanců) toliko za dobu trvání svědecké výpovědi.
Soud dovodil, že hlavním smyslem § 107 daňového řádu je kompenzovat třetí osobě výpadek příjmu, který jí vznikl v souvislosti s účastí na daňovém řízení, a to bez ohledu na zdroj tohoto příjmu. Výklad žalovaného, že účastí na řízení lze pro účely citované vyhlášky považovat pouze dobu od zahájení do skončení úkonu, shledal soud rozporným s účelem dotčených ustanovení. Současně by v jeho důsledku docházelo k diskriminaci osob samostatně výdělečně činných, kterým by nebylo možné nahradit výdělek za dobu, kdy fakticky nemohou vykonávat svou činnost (např. po dobu cesty ke správci daně a zpět).
Soud nepřisvědčil ani argumentu žalovaného, že u osob samostatně výdělečně činných nelze dobu, po niž nemohly činnost vykonávat, objektivně zjistit. Poukázal na možnost využití jízdních dokladů ve spojení s jízdním řádem, popřípadě dostupných informací o době trvání cesty z výchozího…
