Input:

č. 4326/2022 Sb. NSS, Mezinárodní ochrana: vážné onemocnění či zdravotní postižení jako důvod pro udělení mezinárodní ochrany nezletilému žadateli Garance

č. 4326/2022 Sb. NSS
Mezinárodní ochrana: vážné onemocnění či zdravotní postižení jako důvod pro udělení mezinárodní ochrany nezletilému žadateli
k čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., v textu jen „Úmluva“)
k čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.)
k čl. 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (v textu jen „kvalifikační směrnice“)
k § 14 a § 14a odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákonů č. 2/2002 Sb., č. 165/2006 Sb. a č. 314/2015 Sb. (v textu jen „zákon o azylu“)
I. Případy vážného onemocnění či zdravotního postižení žadatele o mezinárodní ochranu za současné neexistence adekvátní zdravotní péče v jeho zemi původu nelze podřadit pod definici vážné újmy dle čl. 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU, resp. dle § 14a odst. 2 písm. a) až c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to ani v případech, kdy by z tohoto důvodu bylo navrácení žadatele do země původu v rozporu s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), ledaže by k odepření takové péče žadateli v zemi původu docházelo úmyslně.
II. Případy vážného onemocnění či zdravotního postižení žadatele o mezinárodní ochranu mohou (vedle udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) naplňovat podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. d) citovaného zákona. Je-li tento žadatel nezletilý, je při posuzování otázky, zda by jeho vycestování bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, třeba přihlížet též k zásadě nejlepšího zájmu dítěte vyplývající z čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.) ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). K posouzení těchto otázek si je správní orgán povinen obstarat mimo jiné dostatečně konkrétní informace o zemi původu týkající se dostupnosti a kvality zdravotní, příp. sociální péče pro žadatele.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2022, čj. 5 Azs 70/2020-103)
Prejudikatura: č. 1749/2009 Sb. NSS, č. 1825/2009 Sb. NSS, č. 2289/2011 Sb. NSS a č. 4034/2020 Sb. NSS; rozsudky velkého senátu Soudního dvora ze dne 9. 11. 2010, B a D (C-57/09 a C-101/09), ze dne 18. 12. 2014, M‘Bodj (C-542/13) a Abdida (C-562/13) a ze dne 9. 11. 2021, LW (C-91/20); rozsudky velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 5. 2008, N. proti Spojenému království (stížnost č. 26565/05) a ze dne 13. 12. 2016, Paposhvili proti Belgii (stížnost č. 41738/10); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 5. 1997, D. proti Spojenému království (stížnost č. 30240/96).
Věc: a) T. K., b) A. Z., c) A. Z., d) A. Z. a e) A. E. proti Ministerstvu vnitra o udělení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobců.

Žalobami podanými dne 22. 9. 2019 ke Krajskému soudu v