Input:

č. 34/1963 Sb. rozh., Garance

č. 34/1963 Sb. rozh.
U smluv o dílech na zakázku je třeba použít též obdoby ustanovení §§ 448 a násl. obč. zák.
(Rozhodnutí městského soudu v Praze z 11. ledna 1963, 5 Co 517/62.)
Žalobce tvrdil, že žalované nakladatelství si u něj objednalo dílo "Učebnici lyžování", že s ním dne 19. 1. 1959 uzavřelo nakladatelskou smlouvu, že však, ačkoliv žalobce a jeho spolupracovníci v plném rozsahu vyhověli závazku smlouvy, nakladatelství nakonec od smlouvy ustoupilo a vydání díla tak zmařilo. Zatím se domáhal pouze příslušné autorské odměny.
Žalované nakladatelství navrhlo zamítnutí žaloby a uvedlo, že k uzavření nakladatelské smlouvy vůbec nedošlo, protože smlouva z 19. 1. 1959 takovou smlouvou není. Ostatně dílo nejen překročilo smluvený rozsah, ale podle recenzí ani nevyhovovalo po odborné stránce.
Obvodní soud pro Prahu 1 uznal žalobu co do základu opodstatněnou.
Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Odůvodnění:
Rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba uznána co do základu opodstatněnou, napadá odvolatel obsahově výtkami nesprávných skutkových zjištění a vadného věcného i právního posouzení věci. Poukazuje zejména na to, že prý soud prvního stupně neprávem považoval smlouvu z 19. ledna 1959, o níž žalobce svůj nárok opírá, za smlouvu o dílo, ježto nešlo o dílo podle ustanovení občanského zákoníka, ale o slovesné dílo určené k vydání, kde je nutno věc posuzovat s hlediska speciálních právních předpisů (podle autorského zákona). Odvolatel sdílí stanovisko soudu prvého stupně potud, že smlouva z 19. ledna 1959 není smlouvou nakladatelskou. Není však podle něho z uvedených důvodů ani smlouvou o dílo, nýbrž pouhou smlouvou o budoucí nakladatelské smlouvě, na jejímž základě by se žalobce mohl, pokud by ovšem byly splněny smluvní podmínky, domáhat pouze uzavření nakladatelské smlouvy. Navrhl proto, aby napadený rozsudek byl buď zrušen a věc vrácena k novému projednání, příp. aby byl změněn v tom smyslu, že se žaloba zamítá.
Žalobce vyvracel vývody odvolání; i když podle jeho názoru nejde o pouhou smlouvu o dílo, jak věc hodnotil soud prvního stupně, ale o předběžnou nakladatelskou smlouvu o budoucím díle (již však nelze zaměňovat s úmluvou o budoucí smlouvě v tom smyslu, jak to činí žalovaný), navrhl, aby napadený rozsudek jako v podstatě správný, byť i z jiných důvodů, byl potvrzen.
Odvolací soud při projednávání věci doplnil řízení listinnými důkazy předloženými účastníky: dopisem Státního výboru pro tělesnou výchovu z 1. 7. 1954, dopisem ÚMK-lyž. KV ČSTV Olomouc z 12. 6. 1959, předběžným vyjádřením Institutu tělesné výchovy a sportu Karlovy university v Praze z 31. 10. 1961, průklepem dopisu MěVOS z 11. 4. 1961, dopisy Rudy Matta z 6. 7. 1959, Odd. Guldbransena z 10. 1. 1960 a 6. 10. 1960 a konečně závěrem lektorského posudku z 1. 5. 1960. Avšak ani po tomto doplnění a po doplňujícím slyšení žalobce, neshledal důvodů k nějaké změně napadeného rozhodnutí, jehož správnost provedené důkazy ještě podporují.
Již soud prvního stupně správně zjistil ze smlouvy z 19. 1. 1959, že žalované nakladatelství potvrdilo žalobci tohoto dne, že mezi stranami došlo k uzavření dohody, podle které se žalobce zavázal dodat pro žalované nakladatelství