č. 3/1958 Sb. rozh. obč., Garance
č. 3/1958 Sb. rozh. obč.
Výklad §§ 1, 3, 5, 11 zák. č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení.
1. Pracovním úrazem podle § 1 zák. č. 58/1956 Sb. je jen úraz, k němuž došlo při výkonu zaměstnání a v místní a časové souvislosti s výkonem tohoto zaměstnání.
2. Ustanovení § 5 zák. č. 58/1956 Sb. dlužno vykládat tak, že do škody poškozeného nelze započítávat to, čeho se mu dostane z důvodu úrazu nebo nemoci z povolám podle předpisů o preventivní a léčebné péči nebo podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců a důchodovém zabezpečení (zaopatření). Takto zjištěná škoda poškozeného se pak sníží o podíl připadající na jeho zavinění.
Stejně nutno postupovat za účinnosti zákona č. 58/1956 Sb. i při nárocích uplatněných podle občanského zákoníka.
(Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu z 23. října 1957, 1 Ec 144/57.)
Z podnětu ministerstva paliv zabývalo se občanskoprávní kolegium Nejvyššího soudu výkladem některých ustanovení zákona č, 58/1956 Sb., o náhradě škody' za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení.
Jednalo se o tyto otázky:
1. Je podle uvedeného zákona pracovním úrazern úraz inkasisty (poštovního doručovatele a pod.), ke kterému došlo na služební pochůzce mimo podnik, i když poškozený byl řádně poučen a pro tyto práci se strany provozovatele vybaven?
2. Dále jde o výklad §§ 3 a 5 uvedeného zákona. Ministerstvo se táže, zda má být postupováno podle dosavadní praxe, podle které nese poškozený škodu poměrně, byla-li způsobena také jeho zaviněním v tom směru, že se celková škoda sníží především o podíl připadající na zavinění poškozeného a teprve pak od zbytku se odečtou dávky nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, nebo zda se má přijmout stanovisko hájené se strany ÚRO, že od celkové škody je především odečíst dávky nemocenského pojištění a dávky důchodového zabezpečení a teprve zbytek škody pak dělit v poměru zavinění poškozeného.
Platí jiný postup pro odškodňování podle zákona č. 58/1956 Sb. a jiný výklad při náhradě škody podle občanského zákoníká?
K otázce 1:
Pracovním úrazem podle § 1 zák. č. 58/1956 Sb. je poškození zaměstnance na zdraví nebo jeho smrt způsobené úrazem, který se přihodil v přímé souvislosti s výkonem jeho zaměstnání nebo nemocí z povolání.
Rozdíl proti dřívějšímu stavu, upravenému § 77 zák. o nár. poj., jen ten, že nestačí jakákoli souvislost s výkonem zaměstnání, nýbrž že je třeba souvislosti přímé. To znamená, že se úraz musí stát při výkonu zaměstnání a v místní a časové souvislosti s výkonem tohoto zaměstnání, Posuzujeme-li takto poranění inkasisty nebo poštovního doručovatele, ke kterému došlo při služební pochůzce mimo podnik, je třeba takový úraz považovat za pracovní úraz, který se stal při výkonu zaměstnání a jako jeho důsledek. Kdyby nebylo služební pochůzky, nedošlo by k úrazu.
Jiná je ovšem otázka, zda se provozovatel nezprostí odpovědnosti podle § 2 zák. Stal-li se úraz výhradně neodvratitelnou událostí, která neměla původ v provozu, nebo neodvratitelným jednáním osoby třetí, pak provozovatel neodpovídá. Bude proto vždy…
