č. 288/1950 Sb. rozh. obč., Garance
č. 288/1950 Sb. rozh. obč.
Zákon č. 17/1947 Sb., o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění.
K době, kterou zaměstnanec ztrávil v cizím státě zaměstnáním podléhajícím u nás důchodovému pojištění, přihlíží se jako k době pojištění podle příslušného zákona jen, byl-li zaměstnanec i v cizím státě důchodově pojištěn (§ 2 odst. 1, § 3 uved. zák.).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 11. ledna 1950, Co I 633/49.)
Výměrem Ústřední národní pojišťovny v Praze nebyla započtena při výpočtu starobního důchodu doba zaměstnání žalobcova od 7. června 1897 do 30. června 1906 v Německu a od 1. dubna 1907 do konce roku 1917 v bývalém carském Rusku.
Krajský soud v Praze žalobě o započtení této doby nevyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu odvolání.
Z důvodů:
Pro započtení doby ztrávené žalobcem v zaměstnání v Německu a v bývalém carském Rusku není rozhodným, že tam žalobce konal práce podléhající pojištění podle zákona č. 26/1929 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Již z nadpisu zákona č. 17/1947 Sb. je zřejmé, že jde jen o…
