Input:

č. 22/1954 Sb. rozh. tr., Garance

č. 22/1954 Sb. rozh. tr.
Výslovně uložená povinnost uchovávat státní tajemství ve smyslu § 86 odst. 3 písm. b) tr. zák. jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby se musí vztahovat právě na to státní tajemství, které bylo vyzvídáno nebo vyzrazeno.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 1953, Tov 7/53.)
Obviněný, vojín základní služby, slíbil opatřit anglickému diplomatu zprávy z oboru našeho školství a kromě toho byl vyzván jistým knězem, aby vypracoval zprávu o církevně-politických poměrech u nás. Za tím účelem si vyžádal obviněný od dalšího spoluobviněného zprávy rázu hospodářského a politického a obdržel od něho údaje o poměrech na státních statcích, o různých skutečnostech v některých skupinách ČSM, o náladě obyvatelstva a o poměrech ve školství.
Státní soud uznal obviněného pro tento skutek vinným, že vyzvídal státní tajemství v úmyslu vyzradit je cizí moci, a že tak spáchal trestný čin vyzvědačství podle § 86 odst. 1 tr. zák. a vyměřil mu za to trest podle § 86 odst. 1 tr. zák., (se zřetelem k § 22 odst. 1 tr. zák. vzhledem k neoznámení trestného činu podle § 165 odst. 1 tr. zák., jímž byl obviněný rovněž uznán vinným).
Nejvyšší soud zamítl odvolání státního prokurátora, jež se dožadovalo, aby byl obviněnému vyměřen trest podle § 86 odst. 3 tr. zák., protože vyzvídal státní tajemství, ačkoli mu byla výslovně uložena povinnost je uchovávat (§ 86 odst. 3 písm. b) tr. zák.].
Z odůvodnění:
Státní prokurátor ve svém odvolání namítá, že se obviněný nedopustil vyzvědačství jen ve smyslu § 86 odst. 1 tr. zák., nýbrž že se ho dopustil též za okolností uvedených v § 86 odst. 3 písm. b) tr. zák. Obviněný se totiž dopustil vyzvědačství – jak tvrdí odvolání – ačkoliv mu jako aktivně sloužícímu příslušníku armády byla povinnost uchovávat státní tajemství uložena. Zvýšená trestní sazba u osob, které byly o nutnosti zachovávat státní tajemství poučeny, je podle názoru odvolatele odůvodněna, kdykoli se takové osoby dopustí vyzvědačství přes to, že byly o nebezpečnosti vyzrazení státního tajemství poučeny. Poučení je prý nutno pokládat za vlastnost pachatele, který podléhá zvýšené kvalifikaci, byť se dopustil vyzvědačství v jakémkoliv směru.
Odvolání státního prokurátora nelze přisvědčit.
Nalézací soud odůvodnil své rozhodnutí, pokud jím neuznal též na kvalifikaci podle § 86 odst. 5 písm. b) tr. zák. tím, že tato kvalifikace by přicházela v úvahu pouze tehdy, kdyby byl obviněný porušil povinnost mlčenlivosti prozrazením skutečností, o nichž se dozvěděl při výkonu své vojenské služby a pokud by se týkaly tohoto oboru (t. j. vojenské služby) nebo kdyby byl obviněný vyzvídal zprávy vojenského rázu, což však v souzeném případě zjištěno nebylo. Pouhá skutečnost, že se obviněný jakožto vojín, poučený o povinnosti zachovávat státní tajemství, dopustil vyzvědačství, aniž při tom šlo o porušování zvláště mu uložené povinnosti zachovávat státní tajemství vojenské povahy, sama o sobě podle názoru nalézacího soudu zvýšenou kvalifikaci vyzvědačství nezakládá.
Názor nalézacího soudu je ve své podstatě správný.
V § 86 odst. 3 písm. b) tr. zák. stanoví zákon jako podmínku použití vyšší trestní sazby okolnost, že pachatel spáchal vyzvědačství, ač mu byla