Input:

č. 2/1958 Sb. rozh. obč., Garance

č. 2/1958 Sb. rozh. obč.
Směrnice pléna Nejvyššího soudu pro výklad § 55 zák. ze dne 20. prosince 1956 o hospodaření s byty č. 67 1956 Sb. v souvislosti s oprávněním manžela žalovat druhého manžela po rozvodu manželství o vyklizení společného bytu.
(Usnesení pléna Nejvyššího soudu z 28. prosince 1957, Pis 14/57.)
V soudní praxi vznikly pochybnosti, zda může za účinnosti zákona ze dne 20. prosince 1956 o hospodaření s byty č. 67/1956 Sb., zejména jeho ustanovení § 55, jeden manžel žalovat druhého manžela po rozvodu manželství, aby vyklidil byt z toho důvodu, že není nájemcem bytu. Plénum Nejvyššího soudu projednalo tuto otázku a usneslo se vydat podle § 26 odst. 1 zák. o org. soudů tuto směrnici pro správný výklad § 55 zákona o hospodaření s byty:
Jestliže se nájemce bytu domáhá toho, aby odpůrce vyklidil byt, poněvadž ho užívá bez právního důvodu, jde o občanskoprávní věc, neboť mají se řešit právní vztahy, které jsdu upraveny občanským zákoníkem. O občanskoprávních věcech rozhodují podle § 3 o. s. ř. občanské soudy, pokud tyto věci nejsou vyňaty z jejich pravomoci.
Jde o to, zda ustanovení § 55 zák. o hospodaření s byty je předpisem, jímž bylo rozhodování o této věci soudům odňato. Poněvadž toto ustanovení nic takového výslovně nestanoví, je třeba uvážit, zda to nevyplývá z jeho obsahu a dosahu, popřípadě z jeho účelu.
Podle § 55 odst. 1 cit. zák. může výkonný orgán místního národního výboru na žádost jednoho z rozvedených manželů, aby jim umožnil oddělené bydlení, uložit některému z nich, aby se z bytu vystěhoval, nedojde-li při rozvodu manželství mezi manžely k soudní dohodě o společném bytě a není-li žádný z nich ochoten se z bytu dobrovolně vystěhovat. Při rozhodování o takové žádosti musí výkonný orgán přhlížet k zájmům nezletilých dětí.
Z důvodové zprávy k tomuto ustanovení a ze směrnic min. vnitra č. 579/1952 oběžníků pro krajské národní výbory, jichž se důvodová zpráva dovolává, plyne, že toto ustanovení má umožnit řešení případů, v nichž rozvedení manželé se nedohodli ani u soudu při rozvodu ani později o tom, jak si upraví otázku bydlení po rozvodu, ať již v dosavadním společném bytě či jinak, a to tehdy, jestliže další setrvání obou ve společném bytě je nežádoucí, poněvadž mezi nimi vznikají neshody, takže nemají potřebného klidu (§ 164 vyhl. č. 57/57 Ú. J.). Za těchto podmínek a požádá-li o to kterýkoliv z manželů, uloží výkonný orgán jednomu z nich – a to popřípadě i žadateli – nebo oběma, aby společný byt vyklidili. Bude záležet na pečlivé úvaze výkonného orgánu národního výboru, zejména se zřetelem na zájem nezl. dětí rozvedených manželů, jak vyzní jeho rozhodnutí.
Cílem tohoto opatření je tedy upravit otázku bydlení rozvedených manželů tak, aby byla zachována vedoucí zásada zákona o hospodaření s byty vyjádřená v ustanovení § 1, totiž spravedlivé rozdělení bytového prostoru i v tomto případě, kdy setrvání manželů v dosavadním společném bytě jeví se nežádoucím proto, že jejich manželský svazek byl zrušen rozvodem a poněvadž mezi nimi dochází k neshodám.
Zákon o hospodaření s byty rozumí pod pojmem „společný byt“ takový byt, který manželé před rozvodem společně užívali bez zřetele k tomu, zda nájemní smlouvou nebo jinou smlouvu o