Input:

č. 16/1954 Sb. rozh. tr., Garance

č. 16/1954 Sb. rozh. tr.
Jestliže poškozený nemůže uspokojit své nároky vzešlé z trestného činu jinak než věcí, kterou pachatel nabyl za věc získanou trestným činem, není na místě výrok soudu o propadnutí věci podle § 55 odst 1 písm. d) tr. zák.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 29. srpna 1953, 1 Tz 67/53.)
Lidový soud trestní v Praze uznal obviněnou vinnou trestným činem rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se dopustila tím, že si jako úřednice komunálního podniku ponechala vyšší částku peněz tohoto podniku, jež jí byly svěřeny, takže tím byla způsobena značná škoda. Byla za to za použití § 30 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody na dva roky a podle § 164 tr. ř. jí bylo uloženo nahradit škodu vzešlou z trestného činu.
Krajský soud v Praze k odvolání okresního prokurátora zvýšil obviněné trest odnětí svobody na dva a půl roku a současně prohlásil podle § 55 odst. 1 písm. d) tr. zák. za propadlé věci, které si obviněná nakoupila za peníze získané trestným činem.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem a zrušil rozsudek krajského soudu ve výroku o propadnutí věci.
Z odůvodnění:
Účelem vedlejšího trestu propadnutí věci podle § 55 odst. 1 písm. d) tr. zák. je odčerpání majetkového prospěchu, který obviněný neoprávněně získal trestným činem. Nejde zde tedy o fiskální zájem státu na opatření majetkových hodnot.
Ustanovení § 55 tr. zák. vypočítává v odst. 1 pod písm. a) až d) věci, které soud zpravidla prohlásí za propadlé. Slovo „zpravidla“ zde znamená, že výroky o propadnutí bude u věcí uvedených v tomto