č. 140/1954 Sb. rozh. obč., Garance
č. 140/1954 Sb. rozh. obč.
Dědici odpovídají za dluhy zústavitele podle hodnoty svých dědických podílů, a to i v případě, že si dědictví dohodou jinak reálně rozdělili.
(Rozhodnutí lidového soudu v Olomouci z 15. února 1954, 6 C 189/53.)
Žalobce se domáhal na čtyřech žalovaných jako na dědicích zůstavitele zaplacení částky 9560 Kčs, kterou mu byl zůstavitel dlužen a navrhoval solidární odsouzení žalovaných.
Lidový soud rozhodl, že každý ze žalovaných je povinen zaplatit 1/4 zažalované pohledávky.
Z odůvodnění:
Ze spisů o projednám dědictví bylo zjištěno, že dědictví po zůstaviteli mělo čistou hodnotu 585,993 Kčs (ve starých penězích) a že dědici ze zákona se staly pozůstalá manželka zůstavitelova a jeho tři děti, každý jednou čtvrtinou. Dědictví bylo pak odchylně reálně rozděleno dohodou dědiců.
Platební povinnost zústavitele, pokud jde o zažalovanou pohledávku, přešla na jeho dědice. Je-li dědiců několik, je každý z nich podle § 514 odst. 2 obč. zák. povinen plnit závazky zůstavitelovy částkou, která odpovídá poměru ceny jeho dědictví k ceně úhrnu toho, čeho se dědicům dědictvím dostalo. Poněvadž žalovaní dědicové dědili po zemřelém ze zákona, je částka, kterou jsou povini plnit závazky, rovna poměru ceny jejich podílu k ceně celého dědictví. Je to tedy jedna čtvrtina dědictví, která rozhoduje o výši jejich platební povinnosti. Podle nového občanského zákoníka, za jehož účinnosti zůstavitel zemřel, nabývá se dědictví okamžikem zůstavitelovy smrti. Proto reálné rozdělení dědictví dohodou dědiců ve smyslu § 335 o. s. ř. nemá vliv na určení dědických podílů a tedy ani na odpovědnost dědiců za dluhy zústavitele (srov. důvodovou zprávu k § 335 o. s. ř.). Nejsou tedy dědici zavázáni…
