č. 14/1955 Sb. rozh. tr., Garance

Obviněný odcizil na Slovensku počátkem dubna 1947 s dalšími dvěma společníky ze stáje rolníka N dva koně. Po provedené krádeži odjeli pachatelé s odcizenými koňmi na Moravu, kde je obviněný prodal svému známému obchodníku koňmi a tento jednoho z odcizených koní prodal dále rolníku P. P měl koně v držbě až do roku 1949, kdy ho prodal svému známému, soukromě hospodařícímu rolníku S.

Lidový soud trestní v Praze uznal obviněného mimo jiné vinným též krádeží dvou koní ke škodě N. V rozsudku lidový soud též vyslovil, aby podle § 128 tr. ř. jeden kůň, pocházející z krádeže ke škodě N (v rozsudku blíže popsaný) a nalézající se v držbě rolníka S, byl vydán k rukám syna a dědice zemřelého poškozeného N. K odůvodnění tohoto výroku lidový soud uvedl, že dědič poškozeného N žádal o vydání koně a proto bylo podle § 128 tr. ř. rozhodnuto, aby kůň byl dědici poškozeného vydán. Rozsudek ten se stal pravomocným.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek lidového soudu, pokud jím bylo podle § 128 tr. ř. nařízeno, aby kůň pocházející z krádeže ke škodě N a nalézající se v držbě rolníka Š byl vydán k rukám syna a dědice poškozeného N, a tohoto N odkázal podle § 164 odst. 5 tr. ř. s jeho nárokem na vydání uvedeného koně na řízení ve věcech občanskoprávních.

Ve stížnosti pro porušení zákona generální prokurátor v podstatě namítá, že podle § 128 tr. ř. lze rozhodovat jen o věci, která byla vydána osobou, která ji měla v držení, anebo která jí byla odňata a která jako důležitá pro trestní řízení byla vzata do uschování prokurátora, event. uschovatele pro prokurátora (§ 82 tr. ř.), že nynější držitel koně S nebyl do skončení řízení ve smyslu § 127 tr. ř. k vydání koně ani vyzván ani mu tento nebyl odňat, a že soud se také nezabýval otázkou, zda právo dědice poškozeného N k věci je nepochybné a že bylo jedině na místě podle § 164 odst. 3 tr. ř. odkázat poškozeného, resp. jeho dědice na řízení ve věcech občanskoprávních.

Stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Především je nutno upozornit na to, že není na místě výrok naznačený v § 128 tr.jř. pojímat do rozsudku, neboť takovému výroku pojatému do rozsudku by bylo lze pak odporovat odvoláním (§ 173 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 písm. a), b) tr. ř.) a v důsledku toho by podléhal takový výrok i přezkoumání odvolacího soudu podle § 194 tr. ř., ačkoli, jak vyplývá z ustanovení § 128 a § 31 odst. 2 tr. ř., rozhodnutí podle § 128 tr. ř. podle úmyslu zákonodárce přezkoumání cestou stížnosti podléhat nemá. V souzeném případě však nebyl kůň, kterého měl ve své držbě rolník S, tímto jako věc důležitá pro trestní řízení ani vydán ani mu nebyl odňat a vzat prokurátorem (nebo po žalobě soudem) podle § 82 tr. ř. do úschovy (při zachování postupu v § 127 tr. ř.…