Input:

č. 123/1954 Sb. rozh. obč., Garance

č. 123/1954 Sb. rozh. obč.
Okresní národní výbor není však povolán, aby dával souhlas k rozdělení dědictví příčícímu se kogentním předpisům zákona č. 139/1947 Sb. Takový souhlas je proto neúčinný a státní notářství ho nesmělo při svém rozhodování dbát.
K výkladu § 132 o. s. ř.
Zavinění podle tohoto zákonného ustanovení nelze spatřovat v podání opravného prostředku, který pak nebyl soudem uznán za důvodný.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 14. července 1954, Cz 325/54.)
Lidový soud civilní v Brně přivolil k výpovědi z bytu obývaného odpůrcem když zjistil, že navrhovatelé jsou spoluvlastníky domku, který získali v přídělové akci jako konfiškát, a dospěl k závěru, že je tu důvod k výpovědi podle § 1 písm. f) nař. min. sprav, č. 179/1950 Sb., o důležitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jich zrušení bez výpovědi. O nákladech řízení uvedl, že rozhodnutí o nich odpadlo, poněvadž odpůrce je nežádal a ani mu nevznikly.
Krajský soud v Brně nevyhověl odvolání odpůrcovu a uložil odpůrci, aby nahradil navrhovatelům náklady odvolacího řízení. Výrok o nákladech řízení odůvodnil poukazem na ustanovení § 187 odst. 1, § 390 věty druhé a § 132 o. s. ř. K tomu poznamenal, že pro přiznání nákladů odvolacího řízení odpůrci podle § 390 věty prvé o. s. ř. není předpokladů, poněvadž celé odvolací řízení bylo zaviněno jen neodůvodněným odvolacím návrhem odpůrcovým.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušeni zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem krajského soudu byl ve výroku o nákladech řízení porušen zákon, rozsudek v této části zrušil a věc vrátil krajskému soudu, aby dále jednal a v této části znovu rozhodl.
Z odůvodnění:
Výklad, který dal krajský soud ustanovení § 132 a § 390 o. s. ř., není správný. Podle § 390 o. s. ř. hradí pronajimatel náklady řízení o přivolení k výpovědi z důvodů jeho vlastní potřeby,