Input:

č. 105/1958 Sb. rozh. obč., Garance

č. 105/1958 Sb. rozh. obč.
K výkladu pojmu „děti“ a „vychování“ podie § 21 odst. 2 lit. c) zák. č. 55/1956 Sb.
{Rozhodnutí krajského soudu v Hradci Králové z 5. března 1958, 7 Co 31/58.)
Státní úřad sociálního zabezpečení odňal navrhovatelce vdovský důchod, poněvadž nesplňovala zákonné podmínky pro jeho další ponechání. Navrhovatelka podala proti rozhodnutí SÚSZ opravný prostředek, v němž zejména uvedla, že vychovala tři děti.
Lidový soud v Hradci Králové zamítl návrh, aby odpůrce byl uznán povinným ponechat navrhovatelce vdovský důchod v zákonné výši, a to z toho důvodu, že navrhovatelka nepečuje o žádné dítě nezaopatřené po zemřelém manželu.
Krajský soud rozsudek soudu první stolice potvrdil.
Odůvodnění:
Další trvání nároku navrhovatelky na vdovský důchod nutno od 1. ledna 1957 posuzovat podle ustanovení zákona č. 55/1956 Sb. (§ 81 odst. 1 cit. zák.). Mohl by jí proto být vdovský důchod ponechán jen za podmínek § 21 odst. 2 cit. zák. Z těchto podmínek přichází v úvahu invalidita nebo to, že navrhovatelka pečuje aspoň o jedno dítě, jež má nárok na sirotčí důchod, nebo že vychovala aspoň tři děti, event. dnes, kdy dosáhla již věku 45 let, další podmínka, že dosáhla věku 45 let a vychovala aspoň dvě děti.
Podle § 12 odst. 2 cit. zák. a § 3 odst. 2 vyhl. č. 250/1956 Ú. 1. je vdova invalidní (ve smyslu § 21 odst. 2 zák. č. 55/1956 Sb.), jestliže pro trvale nepříznivý zdravotní stav není schopna vykonávat zaměstnání přiměřené jejím schopnostem. Tato podmínka u navrhovatelky splněna není, neboť podle posudku krajské posudkové komise sociálního zabezpečení není její výdělečná schopnost podstatně dotčena a navrhovatelka – i když není schopna zaměstnání ve vlhku a chladu – je schopna výdělečné práce jako domácká dělnice, jako sukařka, čistička zboží, dělnice při výrobě hraček apod. Neschopnost obstarávat domácí práce není obsažena ve znacích invalidity podle § 3 odst. 2 vyhl. č. 250/1956 Ú. 1., nehledě k tomu, že podle posudku krajské posudkové komise sociálního zabezpečení její zdravotní stav neodůvodňuje takovou neschopnost. Neschopnost jen k některým pracem v domácnosti (např. praní prádla) by ostatně neodůvodnila ani invaliditu manželky (§ 3 odst. 1 cit. vyhlášky), kterou má patrně na mysli odvolání, jejíž podmínky jsou však jiné než podmínky invalidity vdovy. Invalidní vé smyslu § 1 odst. 2 zák. č. 55/1956 Sb. navrhovatelka tedy není.
Navrhovatelem syn z manželství nemá již nárok na sirotčí důchod podle § 24 zák. č. 55/1956 Sb., neboť povinnou školní docházku skončil a je výdělečně činný, při čemž jeho čistá měsíční mzda obnáší 904 Kčs; okolnost, že při svém zaměstnání navštěvuje večerní průmyslovou školu a má výdaje na učební pomůcky, nelze pokládat za soustavnou přípravu předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání, takže podmínky § 24 cit. zák. u něho již dány nejsou. Ostatně sirotčí důchod byl tomuto synu navrho- vatelčinu již zastaven.
Je pravda, že § 21 cit. zák. nestanoví výslovně, že by děti, jež vdova, vychovala, musely být dětmi jejího zemřelého manžela. Výkonem péče o děti chtěl totiž zákonodárce dát vdově protihodnotu za její činnost pro společnost, takže je rozhodným jedině, zda děti byly uchazečkou o vdovský důchod skutečně