Input:

č. 102/1956 Sb. rozh. obč., Garance

č. 102/1956 Sb. rozh. obč.
Stejná práva a stejné povinnosti muže a ženy v manželství ve smyslu § 15 zák. o právu rod. nelze chápat úzce ani číselně. Při rozhodování o nároku manželky na úhradu osobních potřeb za trvání manželství nutno vždy přihlédnout k okolnostem případu, t. j. k povaze překážek, které manželce brání, aby plnila své povinnosti, k počtu dětí, zdravotnímu stavu manželky a k její pracovní schopnosti a ovšem i k výdělečným a majetkovým možnostem obou manželů. Teprve pak lze správně posoudit, na jakou úroveň v poměru k manželovi má manželka nárok.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě z 21. listopadu 1955, 9 Co 334/55.)
Lidový soud v Novém Jičíně, pob. v Příbore, zjistil, že účastníci jsou manžely, kteří již rok nežijí ve společné domácnosti, ač oba bydlí v jednom domě. Odpůrce se o navrhovatelku, která pobírá invalidní důchod ve výši 330,40 Kčs měsíčně, nestará, poskytuje jí jen bydlení, uhlí a dřevo. Odpůrce uznává povinnost k placení příspěvku ve výši 150 Kčs měsíně. Sám je výdělečně činný s čistým příjmem v červnu 1955 ve výši 1579,92 Kčs, v červenci 1947,40 Kčs a v srpnu 1749,44 Kčs. Jiných vyživovacích povinností odpůrce nemá. Lidový soud přiznal na to navrhovatelce nárok na příspěvek ve výši 150 Kčs měsíčně.
Navrhovatelka ve své stížnosti vytýká rozhodnutí lidového soudu, že neposoudil správně výši příspěvku, když ho určil jen částkou 150 Kčs měsíčně a žádá, aby jí byl přiznán příspěvek na úhradu osobních potřeb ve výši 300 Kčs měsíčně. Tvrdí, že jako manželka odpůrcova má nárok na stejnou životní úroveň jako její manžel. Připouští, že zjištění lidového soudu je správné a že je tedy důchodkyní s důchodem ve výši 330,40 Kčs měsíčně a že má volný byt a otop, je však názoru, že celý příjem obou manželů nutno sečíst a že má nárok na polovinu těchto příjmů, t. j. na částku něco přes 1000 Kčs měsíčně. Žádá-li jen částku 300 Kčs měsíčně, žádá prý celkem částku přiměřenou, neboť odpůrci jako pracujícímu zbude ještě dostatek prostředků k úhradě životních potřeb.
Krajský soud vyhověl stížnosti navrhovatelky a uložil odpůrci, aby na úhradu osobních potřeb navrhovatelky přispíval částkou 200 Kčs měsíčně.
Z odůvodnění:
Navrhovatelka vytýká lidovému soudu, že se neřídil ustanoveními zákona o právu rodinném o stejných právech a stejných povinnostech ženy a muže v trvajícím