Input:

č. 1/1958 Sb. rozh. obč., Garance

č. 1/1958 Sb. rozh. obč.
Směrnice pléna Nejvyššího soudu pro postup soudu při vyžadování vyjádření národních výborů v nájemních věcech a pro výklad ustanovení § 1 písm. f) nař. č. 179/1950 Sb. o přivolení k výpovědi z důvodů, že pronajímatel se chce nastěhovat do bytu ve svém rodinném domku, nebo že potřebuje bytu v něm pro své ženaté (vdané) děti.
(Usnesení pléna Nejvyššího soudu z 20. prosince 1957, Pis 13/57.)
Ministerstvo spravedlnosti upozornilo Nejvyšší soud na skutečnost, že v poslední době stále roste počet soudních exekučních titulů ukládajících povinnost k vyklizení bytu, které nelze vykonat pro nedostatek náhradních bytů. Jde především o rozsudky, jimiž bylo vyhověno návrhům pronajímatele na přivolení k výpovědi z důvodů, že se chce nastěhovat do bytu ve svém rodinném domku nebo že potřebuje bytu v něm pro své ženaté (vdané) děti, a o usnesení, jimiž byl v těchto věcech schválen soudní smír. Ministerstvo spravedlnosti požádalo proto Nejvyšší soud, aby zaujal stanovisko k praxi soudů při používání ustanovení § 389 odst. 2 o. s. ř. o povinnosti soudu dát národnímu výboru příležitost k vyjádření před rozhodnutím o návrhu na přivolení k výpovědi chráněného nájmu nebo jeho zrušení bez výpovědi a při rozhodování o přivolení k výpovědi z důvodu § 1 písm. f) nař. č. 179/1950 Sb.
Plénum Nejvyššího soudu vydává podle § 26 odst. 1 zák. o org. soudů tuto směrnici pro výklad uvedených zákonných ustanovení.
Hlavní příčinu toho, že neúměrně roste počet případů, kdy rozsudky ukládající povinnost k vyklizení bytu a smíry, jimiž taková povinnost byla převzata, zůstávají neprovedeny pro nedostatek náhradních bytů, je třeba hledat v nedostatečné spolupráci soudů s národními výbory. Platí to jak o postupu soudů při vyžadování vyjádření národního výboru podle § 389 odst. 2 o. s. ř. vůbec, tak o rozhodování podle § 1 písm. f) cit. nařízení zvlášť.
I.
Požadavek spolupráce soudů s národními výbory při rozhodování ? o přivolení k výpovědi je zakotven v občanském soudním řádu v ustanovení § 389 odst. 2, které soudu ukládá, aby před rozhodnutím ve věci dal místnímu národnímu výboru příležitost k vy- - jádření. Toto ustanovení mělo podle důvodové zprávy zaručit, že rozhodování soudů bude v souhlase s bytovou politikou národních 1 výborů. Vylíčený stav nasvědčuje tomu, že takového souladu zde •: není. Je tomu tak proto, že soudy nedocenily význam uvedeného .1 .zákonného ustanovení. Často vyžadují vyjádření národních výborů jen proto, aby formálně splnily požadavek zákona, neučiní však | se své strany vše, čeho je třeba k tomu, aby vyjádření národního výboru mohlo splnit svůj účel. V takových případech pak rozhodují, aniž si zjednaly nezbytné předpoklady pro spravedlivé rozhodnutí.
Má-li citované ustanovení splnit svůj účel, je především třeba, aby soud sdělil národnímu výboru všechny okolnosti v konkrétním případě rozhodné a formuloval svůj dotaz tak, aby se národní výbor mohl v přiměřené lhůtě odpovědně vyjádřit o vhodnosti a účelnosti navrhovaného přivolení k výpovědi (zrušení nájmu bez výpovědi) z hlediska potřeb správné bytové politiky. Soud proto sdělí národnímu výboru zejména okolnosti uplatněné jako /výpovědní důvod a námitky vypovídaného a dotáže se na