Aktuálně ze Sbírky zákonůGarance

18.5.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer
Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Aktuálně ze Sbírky zákonů

18.5.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.1 Aktuálně ze Sbírky zákonů

Mgr. Jan Břeň

Uvádíme přehled vybraných právních předpisů a dalších aktů státních orgánů publikovaných ve Sbírce zákonů (od částky 22/2018 do částky 37/2018)

Částka 22 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 23. března 2018

Nařízení vlády č. 43/2018 Sb., o podmínkách poskytování plateb pro horské oblasti a jiné oblasti s přírodními nebo jinými zvláštními omezeními a o změně některých souvisejících nařízení vlády

Toto nařízení upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie bližší podmínky poskytování plateb pro horské oblasti a jiné oblasti s přírodními nebo jinými zvláštními omezeními (dále jen „oblast s přírodními omezeními”).

Oblasti s přírodními omezeními jsou horské (které se dále dělí na typ H1 až typ H5), ostatní (které se dále dělí na typ O1 až typ O3) a specifické typu S. Katastrální území, která spadají do oblastí s přírodními omezeními, jsou uvedena v příloze č. 1 k tomuto nařízení.

O poskytnutí platby pro oblast s přírodními omezeními (dále jen „platba”) může požádat fyzická nebo právnická osoba, která je zemědělským podnikatelem podle § 2e až 2ha zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství a zemědělsky obhospodařuje v oblastech s přírodními omezeními nejméně 1 ha zemědělské půdy vedené na ni v evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů podle zákona o zemědělství, na kterou lze platbu podle § 5 odst. 3 zákona č 43/2018 Sb. poskytnout (tj. platbu lze poskytnout na zemědělskou půdu, na které je v evidenci využití půdy veden druh zemědělské kultury orná půda, trvalý travní porost, nebo trvalá kultura; v případě rychle rostoucích dřevin pěstovaných ve výmladkových plantážích lze platbu poskytnout pouze na druhy rychle rostoucích dřevin a jejich kříženců pěstovaných ve výmladkových plantážích v České republice uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení, a to za podmínky dodržení jejich stanovené maximální délky sklizňového cyklu.

Sazba na 1 ha zemědělské půdy v oblasti s přírodními omezeními činí pro žadatele s převažující živočišnou výrobou např. 219 EUR v oblasti typu H1 (67 EUR v oblasti typu S), s převažující rostlinnou výrobou např. 93 EUR v oblasti typu H1 (28 EUR v oblasti typu S).

Účinnost od 1. dubna 2018

Částka 23 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 23. března 2018

Nařízení vlády č. 44/2018 Sb., o podmínkách poskytování plateb pro přechodně podporované oblasti s přírodními omezeními

Toto nařízení upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie bližší podmínky poskytování plateb pro oblasti, které od roku 2018 nesplňují podmínky pro vymezení oblastí se značným přírodním znevýhodněním (dále jen „přechodně podporovaná oblast”).

Přechodně podporovaná oblast se člení na typ XOA a typ XOB. Katastrální území, která spadají do přechodně podporovaných oblastí, jsou uvedena v příloze č. 1 k tomuto nařízení.

Účinnost od 1. dubna 2018

Částka 24 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 23. března 2018

Vyhláška č. 45/2018 Sb., o plánech péče, zásadách péče a podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území

Tato vyhláška stanoví:

  • obsah plánů péče o jednotlivé kategorie zvláště chráněných území a postup jejich zpracování,

  • obsah zásad péče o národní parky a postup jejich zpracování a projednání,

  • náležitosti a obsah záměru na vyhlášení nebo změnu zvláště chráněného území nebo jeho ochranného pásma,

  • členění ústředního seznamu, jeho obsah a náležitosti, výčet, způsob a podmínky předávání dokumentů do ústředního seznamu, způsob a podmínky nakládání s dokumenty a daty v ústředním seznamu včetně způsobu a podmínek jejich zveřejňování,

  • způsob označení zvláště chráněných území, smluvně chráněných území, smluvně chráněných památných stromů, vyhlášených evropsky významných lokalit, ptačích oblastí, památných stromů a hranic klidových území národních parků v terénu a

  • způsob označení zvláště chráněných území, smluvně chráněných území, smluvně chráněných památných stromů, vyhlášených evropsky významných lokalit, ptačích oblastí a památných stromů v mapových podkladech.

Účinnost od 1. května 2018

Částka 29 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 12. dubna 2018

Nález Ústavního soudu ze dne 12. prosince 2017, sp. zn. Pl. ÚS 11/17, o návrhu skupiny senátorů na zrušení některých ustanovení zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 302/2016 Sb. (publikovaný pod č. 60/2018 Sb.)

Ústavní soud výše uvedený návrh zamítl.

Podstatou návrhu skupiny 18 senátorů byla skutečnost, že shledala jako údajně protiústavní ustanovení zákona č. 424/1991 Sb., která se týkají jak soukromého, tak veřejného (státního) financování politických stran. V první oblasti šlo o ustanovení zakotvující hranici 3 % hlasů získaných ve volbách do Poslanecké sněmovny pro přiznání stálého příspěvku politické straně a o ustanovení stanovící výši příspěvku na mandát poslance nebo senátora na částku 900 000 Kč. Druhá oblast se týkala ustanovení zakazujícího politické straně přijmout dary od jedné osoby v celkové roční výši nad 3 000 000 Kč. Třetí oblast se zabývala ustanoveními omezujícími okruh přípustných poskytovatelů úvěrů a zápůjček jen na banky registrované na území České republiky. A konečně v oblasti čtvrté senátoři navrhli zrušení právní úpravy příspěvku na podporu činnosti politického institutu, která byla napadena společně s celou právní úpravou politických institutů. Ústavní soud neshledal žádnou z uvedených oblastí jako protiústavní. Ústavní soud např. uvedl, že ústavněprávní otázkou tříprocentní hranice hlasů pro přiznání stálého příspěvku se již zabýval ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 10/03, kterým návrh na zrušení 3% hranice hlasů pro výplatu stálého příspěvku zamítl, neboť akceptoval odlišný účel jednotlivých druhů příspěvků politickým stranám ze státního rozpočtu.

Částka 31 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 12. dubna 2018

Nález Ústavního soudu ze dne 30. ledna 2018, sp. zn. Pl. US 15/15, o návrhu Krajského soudu v Plzni na vyslovení neústavnosti § 41b odst. 2 a 4 a § 41c písm. g) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném do 31. prosince 2015 (publikovaný pod č. 62/2018 Sb.)

Ústavní soud výše uvedený návrh zamítl.

Krajský soud v Plzni předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení předmětných ustanovení v souvislosti s jím projednávanou věcí, ve které žalobkyně (obchodní společnost) neúspěšně žádala u finančních úřadů o ponížení zálohy na odvod z loterií a jiných podobných her za I. čtvrtletí roku 2012 o tzv. pevnou část odvodu, protože ji považovala za neústavní. S tím se ztotožnil i navrhovatel, který dospěl k závěru, že napadená ustanovení jsou v rozporu s čl. 1 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod (ústavní princip rovnosti v právech a svoboda podnikání). K porušení principu rovnosti mělo docházet tak, že pro část poplatníků odvodu z loterií, a sice provozovatelů výherních hracích automatů a jiných technických zařízení, určoval zákon odlišně stanovený dílčí základ odvodu. Podle § 41b odst. 2 loterijního zákona se pro uvedenou skupinu provozovatelů skládal dílčí základ odvodu z poměrné a pevné části. Tuto pevnou část odváděli dle zákona právě jen provozovatelé výherních hracích automatů a jiných technických zařízení. Pro zavedení pevné části dílčího základu odvodu pouze pro část provozovatelů přitom neexistuje dle názoru navrhovatele žádný legitimní a racionální důvod. Porušení čl. 26 Listiny se navrhovatel dovolával bez jakékoliv další argumentace.

Vzhledem k tomu, že v mezidobí došlo ke zrušení loterijního zákona zákonem č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, pokračoval Ústavní soud v řízení o podaném návrhu jako o návrhu na vyslovení neústavnosti napadených ustanovení loterijního zákona.

Podle Ústavního soudu navrhovatel ve svém návrhovém žádání pominul v souvislosti s námitkou porušení čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základní ustanovení loterijního zákona, tj. § 1 odst. 1, podle kterého „provozování loterií a jiných podobných her je zakázáno”, přičemž podle stejného ustanovení výjimky z tohoto zákazu mohl stanovit právě loterijní zákon, takže bylo možné hovořit spíše než o obecné regulaci o určité míře tolerování jinak společensky problematické činnosti. Současně podle Ústavního soudu spočíval legitimní důvod pro oprávnění zákonodárce stanovovat nerovné povinnosti provozovatelů jednotlivých druhů loterií a podobných her v rozdílné povaze těchto hazardních her, které se přinejmenším s velkou pravděpodobností velmi rozdílně projevují ve společenských dopadech, včetně dopadů na ústavně chráněné hodnoty jako jsou ochrana zdraví,

 
 Nahoru