1.1
Aktuálně ze Sbírky zákonů a mezinárodních smluv
Mgr. Jan Břeň
Uvádíme přehled vybraných právních předpisů a dalších aktů státních orgánů publikovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (dále jen "Sbírka zákonů") – od částky 21/2026 do částky 42/2026.
NahoruČástka 21 Sbírky zákonů, která byla zpřístupněna dne 18. února 2026
Sdělení Ústavního soudu ze dne 17. prosince 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 62/25, o přijetí stanoviska pléna ke komunální ústavní stížnosti jakožto prostředku ochrany práva na samosprávu (publikované pod č. 21/2026 Sb.)
Ústavní soud přijal následující stanovisko:
- K ochraně práva na samosprávu slouží řízení o komunální ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Právo na samosprávu není základním právem nebo svobodou ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky.
- Aktivní legitimaci k podání komunální stížnosti má pouze zastupitelstvo obce či kraje. Podmínkou pro posouzení takové stížnosti je doložení, že zastupitelstvo v zákonem stanovené lhůtě usnesením projevilo vůli komunální stížnost podat.
Z odůvodnění vyplývá, že návrh na přijetí stanoviska pléna Ústavního soudu ke komunální ústavní stížnosti jakožto prostředku ochrany práva na samosprávu vzešel z prvního senátu Ústavního soudu, který posuzuje ústavní stížnost města Zlín. Krajský soud na návrh jednotlivců rozhodl o zrušení části změny územního plánu města. Přisvědčil jejich námitkám, že napadená část změny územního plánu je nezákonná, protože město Zlín změnou územního plánu velmi intenzivně zasáhlo vlastnického práva jednotlivců, aniž by pro to předložilo a prokázalo důvody opřené o zákonné cíle. Následnou kasační stížnost města Nejvyšší správní soud zamítl.
Město Zlín se posléze obrátilo na Ústavní soud tzv. komunální ústavní stížností s tím, aby soud podání případně posoudil jako "obecnou" ústavní stížnost. Před Ústavním soudem město konkrétně namítá, že správní soudy nezákonně zasáhly do jeho ústavně zaručeného práva na samosprávu. Soudce zpravodaj město vyzval, aby předložilo usnesení zastupitelstva, z něhož by byla patrná vůle zastupitelstva komunální stížnost podat. Město uvedlo, že takové usnesení zastupitelstva nemá a požádalo Ústavní soud, aby ústavní stížnost posoudil jako obecnou ústavní stížnost s tím, že podle judikatury Ústavního soudu může obec porušení práva na samosprávu namítat i v obecné ústavní stížnosti.
Stanovisko pléna shrnuje dosavadní rozhodovací praxi vztahující se ke komunální a obecné ústavní stížnosti. Odchyluje se od názoru vysloveného v nálezu tříčlenného senátu I. ÚS 178/15 (ústavní stížnost obce Nové Heřminovy, jež brojila proti stavbě vodní nádrže). Z nálezu I. ÚS 178/15 plynulo, že porušení práva na samosprávu je možné namítat jak v komunální stížnosti, tak v obecné ústavní stížnosti. Stanovisko tento závěr vyvrací a vyslovuje se k dalším významným aspektům vztahu obou typů stížností.
Plénum dospělo k závěru, že k ochraně práva na samosprávu slouží řízení o komunální ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Právo na samosprávu přitom není základním právem nebo svobodou ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Obecnou ústavní stížnost je oprávněn podat pouze takový subjekt, který je způsobilý být nositelem základních práv a svobod. Takovým subjektem územní samosprávný celek vystupující skrze své orgány ve vrchnostenské pozici není.
Vystupuje-li naproti tomu obec či kraj v nevrchnostenském postavení (např. v majetkové sféře či v oblasti zabezpečování některých služeb), může být nositelem některých základních práv, jejichž povaha to připouští. K jejich ochraně jim může sloužit také obecná ústavní stížnost. V řízení o ústavní stížnosti může Ústavní soud shledat porušení také ústavní garance samosprávy jako ústavně chráněného principu, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. S ohledem na znění Ústavy i zákona o Ústavním soudu je však třeba aktivní legitimaci takovýchto veřejnoprávních korporací vykládat zužujícím způsobem.
Pokud obec vykonává veřejnou moc (např. vydává obecně závazné vyhlášky nebo opatření povahy jako v tomto případě město Zlín), není oprávněna podat obecnou ústavní stížnost, ale může prostřednictvím svého zastupitelstva podat komunální ústavní stížnost.
Aktivní legitimaci k podání komunální stížnosti má tedy pouze zastupitelstvo obce či kraje. Zastupitelstvo je kolektivní orgán, který svou vůli projevuje usnesením. Nezbytnou podmínkou pro posouzení komunální ústavní stížnosti je tak doklad o tom, že zastupitelstvo v zákonem stanovené lhůtě usnesením projevilo vůli komunální stížnost podat.
Zatímco obecná ústavní stížnost slouží k ochraně základních práv a svobod osob, kompetence Ústavního soudu při posuzování komunální ústavní stížnosti cílí na ochranu jiného ústavně chráněného práva (tj. nikoliv základního). Ústavní soud v řízení o komunální ústavní stížnosti chrání právo územních samosprávných celků na samosprávu. Ústava ve svém čl. 101 odst. 4 zapovídá zásah do činnosti obcí a krajů, který není v souladu se zákonem. Každé posouzení ústavnosti zásahu do práva na samosprávu tak současně vyžaduje posouzení…
