Input:

R 99/1958; Garance

č. 99/1958 Sb. rozh. obÄŤ.
K otázce náhrady škody v případě bolestného a zohyzdění trvalého rázu (§ 355 obč. zák.).
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 10. července 1958, Cz 291/58.)
Žalobkyně utrpěla úraz jako cestující v osobním autě, na které najelo nákladní auto žalovaného, když osobní auto zastavilo před železničním přejezdem.
Lidový soud civilní v Praze k žalobě o náhradu škody přisoudil žalobkyni na bolestném 45.660 Kčs a jako náhradu za i zohyždění částku 100.000 Kčs kromě jiných položek.
Krajský soud v Praze v položkách týkajících se bolestného a náhrady za zohyždění potvrdil rozsudek soudu první stolice.
V odůvodnění uvedl, že jde o 221etou ženu, které byla vzata do konce jejího života možnost účasti na životě společenském, sportovním, sexuálním a jiném, čímž je zbavena všech radostí života. -Je trvale bezmocná, odkázána na pomoc jiné osoby, stižena řadou závad vzniklých po úraze, z nichž některé jsou značné, obtížné a závažné. Pokud jde o intensitu bolestí uvedl, že jde o mimořádně vážné bolestivé zranění a bolestivost není jen lokální.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon, pokud soud přiznal odškodnění jednorázově a nikoli ve formě renty.
Odůvodnění:
Stížnost vytýká rozsudku porušení zákona v části týkající se bolestného a náhrady za zohyždění, pokud jde o přisouzení výše těchto náhrad a pokud jde o náhradu za zohyždění, i to, že byla přiznána jednorázově na místě přisouzení v peněžitém důchodu. Uvádí, že je nesprávné odůvodnění hodnocení jednoho procenta bolesti částkou 2 Kčs tím, že šlo o bolesti zvlášť výrazné. Stížnost má za to, že výše bolesti byla stanovena již znalci lékaři, kteří přihlédli při vyčíslení bolestivosti vyjadřované v procentech již ke zvláštní povaze zranění a obtíží z toho vyplývajících. V důsledku toho považuje stížnost ocenění základu pro výpočet bolestného, který se v celostátním měřítku pohybuje okolo průměru 1,20 Kčs za jedno procento bolesti, částkou 2 Kčs nesprávným a neodůvodněným. Poukazuje i na to, že celkový zdravotní stav žalobkyně musel nutně vést k otupění citlivosti a vnímavosti bolestí.
Pokud pak jde o výši nákladů za zohyždění, poukazuje stížnost na to, že podle zjištěného zdravotního stavu žalobkyně a zejména se zřetelem na to, že podle posudků znalců je pro močovou infekci a v důsledku úplné nehybnosti žalobkyně trvale ohrožen její život, nemůže žalobkyně mít prospěch z náhrady škody přiznané jí za zohyždění a že přiznanou náhradu nemůže prakticky použít k uspokojení vlastních potřeb a tak si nahradit újmu, která jí v důsledku zohyždění vznikla. Za tohoto stavu je částka 100.000 Kčs podle názoru stížnosti neúměrná.
Pokud jde o formu přiznaného odškodnění za zohyždění, považuje stížnost z uvedených důvodů jednorázové plnění za nevyhovující účelu sledovanému ustanovením § 355 obč. žák.
Stížnost je důvodná jen částečně.
Přiměřenost bolestného, které má podle § 355 obč. zák. škůdce poškozenému nahradit, je věcí úvahy soudu. Soud se tu ovšem, pokud jde o intensitu vytrpěných bolestí, neobejde bez posudku znalce. Podle ustálené a obecně uznávané praxe se tato intensita vyjadřuje v procentech, při čemž sto procenty se