Input:

č. 99/1955 Sb. rozh. tr., Garance

č. 99/1955 Sb. rozh. tr.
Je-li obviněný stíhán jednak pro trestný čin spáchaný dříve, než byl v první stolici vyhlášen odsuzující rozsudek o jiném jeho trestném činu, jednak za trestný čin spáchaný po vyhlášení takového rozsudku, nutno ze společného řízení vyloučit řízení o trestném činu spáchaném po vyhlášení odsuzujícího rozsudku o jiném trestném činu obviněného.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 23. září 1955, 1 Tz 215/55.)
Obviněný byl pravomocným rozsudkem lidového soudu v Rumburku z 20. ledna 1955 odsouzen pro trestný čin rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. c) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři měsíce.
Lidový soud v Příbrami na to rozsudkem z 25. dubna 1955 uznal obviněného vinným trestnými činy rozkrádání národního resp. družstevního majetku podle § 245 odst. 1 písm. c) a podvodu podle § 249 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a uložil mu za to podle § 249 odst. 2 se zřetelem k § 22 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na jeden rok a peněžitý trest 200 Kčs (pro případ jeho nedobytnosti náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti dnů). Podle skutkového zjištění lidového soudu ve shodě s výsledky provedeného dokazování a doznáním obviněného se obviněný dopustil trestného činu rozkrádání národního majetku, resp. rozkrádání majetku lidových družstev tím, že v roce 1954 vylákal v prodejně lidového družstva „Jednota“ 5 m látky v ceně 195 Kčs s tím, že látku v nejbližších dnech zaplatí, což však neučinil, ačkoliv byl několikráte o zaplacení upomínán. V témže roce pak uzavřel pracovní smlouvu se správou důlního podniku, na jejímž základě přijal příspěvek 200 Kčs pod podmínkou, že bude v podniku pracovat aspoň jeden rok. V únoru 1955 však trvale práci opustil a přijatý příspěvek nevrátil.
Trestného činu podvodu se pak dopustil obviněný tím, že od prosince 1953 až do svého zatčení v únoru 1955 na různých místech a od dvaceti tří občanů vylákal celkem 2826 Kčs v hotovosti, předstíraje jim, že v nejkratší době, jakmile dostane nedoplatek mzdy, peníze vrátí, což však neučinil. Rovněž šatstvo, prádlo a obuv, které v únoru 1954 vylákal na svém spoluzaměstnanci, nevrátil a byly u něho bezpečnostními orgány zabaveny. Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, zrušil rozsudek lidového soudu v Příbrami a tomuto soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Ve stížnosti pro porušení zákona podané v šestiměsíční lhůtě uvedené v § 218 odst 2 tr. ř. vytkl generální prokurátor, že jednotlivé skutky podvodu spáchané na různých lidech a v různých časových obdobích, měly být posouzeny jako samostatné trestné činy podvodu a že obviněnému i za trestné činy podvodu měl být uložen jednak úhrnný trest, jednak – pokud jde o skutky před vyhlášením rozsudku lidového soudu v Rumburku z 20. ledna 1955 – dodatkový trest odnětí svobody. Závěrem navrhl generální prokurátor nápravu vadného rozhodnutí.
Stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Ve výroku i v odůvodnění svého rozsudku lidový soud uvedl, že trestný čin podvodu podle § 249 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. spočíval v tom, že obviněný v době od prosince 1953