Input:

č. 97/1952 Sb. rozh. tr., Garance

č. 97/1952 Sb. rozh. tr.
K poměru trestných činů nadržování podle § 163 tr. zák. a neoznámení trestného činu podle § 165 tr. zák. Pomáhání ve smyslu nadržování předpokládá aktivní činnost; pouhé neoznámení není takovou pomocí.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 29. července 1952.)
Státní soud uznal obviněného A vinným trestným činem nadržování podle § 163 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný A spáchal tento trestný čin tím, že pomáhal spolupachateli P v úmyslu, aby mu umožnil uniknout trestnímu stíhání pro spáchanou velezradu, a to v době, kdy po pachateli P bylo pátráno.
Nejvyšší soud vyhověl odvolání obviněného a uznal ho vinným trestným činem neoznámení trestného činu podle § 165 odst. 1, 2 tr. zák.
Z důvodů:
Obviněný namítá, že neposkytl pachateli P pomoci k tomu, aby unikl trestnímu stíhání, a že nelze za pomoc považovat již to, že ho neoznámil bezpečnostním orgánům.
S tímto názorem odvolatele nutno souhlasit. Pomáhání ve smyslu skutkové podstaty trestného činu nadržování podle § 163 tr. zák. předpokládá nějakou aktivní činnost anebo skutečnou aktivní pomoc. Pouhé neoznámení pachatele bezpečnostním úřadům nemůže být vykládáno jako taková pomoc.
Není proto správný názor státního soudu, že ustanovení § 165 tr. zák. o trestnosti neoznámení trestného činu