Input:

96/1967 Sb., Vyhláška Státní komise pro finance, ceny a mzdy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, platné do 31.5.1984 Archiv

č. 96/1967 Sb., Vyhláška Státní komise pro finance, ceny a mzdy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, platné do 31.5.1984
[zrušeno č. 33/1984 Sb.]
VYHLÁŠKA
Státní komise pro finance, ceny a mzdy
ze dne 4. října 1967
o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů
Státní komise pro finance, ceny a mzdy v dohodě s Ústřední radou odborů a ministerstvem financí stanoví podle § 131 odst. 2 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. a § 4 písm. g) zákona č. 113/1965 Sb., o Státní komisi pro finance, ceny a mzdy, Státní komisi pro techniku, Státní komisi pro hospodářskou a vědeckou spolupráci a Státní komisi pro řízení a organizaci:
ČÁST I
Všeobecná ustanovení
§ 1
(1) Touto vyhláškou se upravují náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů při pracovních cestách, při přeložení na pracoviště v jiné obci, při přijetí a při některých pracích vyplývajících ze zvláštní povahy povolání.1)
(2) Vyhláška se vztahuje
a) na pracovníky v pracovním (učebním) poměru,
b) na pracovníky činné na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jestliže bylo poskytování náhrad mezi organizací a pracovníkem dohodnuto nebo jestliže to stanoví zvláštní předpisy.
c) členy výrobních družstev,
d) na osoby, o kterých to stanoví zvláštní předpisy.
§ 2
(1) Výdaji podle této vyhlášky se v zásadě rozumí rozdíl mezi pravidelnými výdaji pracovníka a nutnými vyššími výdaji, které pracovníku vznikají v souvislosti s úkony uvedenými v § 1 odst. 1.
(2) Organizace i pracovníci jsou povinni postupovat při provádění této vyhlášky a největší úporností; při všech opatřeních, jejichž důsledkem je výplata náhrad, předem uváží, jsou-li nezbytně nutná.
ČÁST II
Náhrady při pracovních cestách
§ 3
Druhy náhrad
(1) Při pracovní cestě, na kterou je pracovník vyslán organizací k plnění pracovních úkolů na pracovišti mimo obvod obce svého pravidelného pracoviště a mimo obvod obce svého bydliště (dále jen „přechodné pracoviště“), poskytne organizace pracovníku při splnění stanovených podmínek
a) náhrady jízdních výdajů,
b) náhrady za čas strávený na cestě,
c) stravné,
d) nocležné,
e) náhrady nutných vedlejších výdajů.
(2) Při pracovní cestě, na kterou je pracovník vyslán organizací k plnění pracovních úkolů mimo své pravidelné pracoviště, ale v obvodu obce svého pravidelného pracoviště nebo v obvodu obce svého pravidelného bydliště, poskytne organizace pracovníku jen
a) náhrady výdajů za přepravu místními dopravními prostředky,
b) náhradu mzdy za čas strávený na cestě v pracovní době,
c) náhrady nutných vedlejších výdajů.
§ 4
Pravidelné pracoviště, východisko, počátek a konec pracovní cesty
(1) Pravidelným pracovištěm se rozumí místo výkonu práce, na které byl pracovník přijat nebo přeložen; u pracovníků, u nichž bylo sjednáno jako místo výkonu práce širší území, než je jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště místo sídla organizace, pokud organizace neurčí pro účely této vyhlášky jako pravidelné pracoviště jiné místo.
(2) Organizace určuje při vyslání pracovníka na pracovní cestu její východisko, způsob dopravy, popřípadě další podmínky cesty.
(3) Pro určení počátku a