Input:

96/1960 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Albánskou lidovou republikou Garance

č. 96/1960 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Albánskou lidovou republikou
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 3.června 1960
o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Albánskou lidovou republikou
Dne 16. ledna 1959 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Albánskou lidovou republikou.
S Úmluvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 13. května 1959 a president republiky jí ratifikoval dne 30. prosince 1959. Ratifikační listiny byly vyměněny v Tiraně dne 28. dubna 1960.
Podle svého článku 23 Úmluva nabyla platnosti dnem výměny ratifikačních listin, tj. dne 28. dubna 1960.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
 
David v. r.
 
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi
Československou republikou a Albánskou lidovou republikou
President Československé republiky a
Presidium Lidového shromáždění Albánské lidové republiky
vedeni snahou dále rozšiřovat v souladu s přáním a zájmy lidu obou zemí vzájemné vztahy a všestrannou spolupráci,
rozhodli se uzavřít tuto Úmluvu a jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky
Václava Davida, ministra zahraničních věcí,
Presidium Lidového shromáždění Albánské lidové republiky
Behara Shtyllu, ministra zahraničních věcí,

kteří se po vzájemném předložení svých plných mocí, jež byly shledány v náležitém pořádku a v předepsané formě, dohodli na tomto:
I. Zřizování konzulátů a vysílání konzulů
Článek 1
Smluvní strany si vzájemně poskytují právo zřizovat na území druhé strany generální konzuláty, konzuláty, vícekonzuláty a konzulární jednatelství (dále jen „konzuláty“) a právo vysílat generální konzuly, konzuly, vícekonzuly a konzulární jednatele (dále jen „konzulové“).
Počet konzulátů, sídla konzulů a konzulární obvody smluvní strany vzájemně dohodnou.
Článek 2
Stát vysílající konzula požádá stát přijímací o souhlas s jeho osobou. Po předložení konzulského patentu, obsahujícího jméno a příjmení konzula, jeho konzulskou hodnost, jeho sídlo a jemu určený konzulární obvod, udělí přijímací stát exequatur.
Konzul se ujme své funkce po udělení exeguatur. Státní orgány konzulárního obvodu učiní neprodleně nutná opatření, aby konzul mohl vykonávat svou služební činnost a požívat práv, výsad a výhod, které mu poskytuje tato Úmluva a právní řád přijímacího státu.
Článek 3
Při přechodné nepřítomnosti nebo vážné překážce, bránící konzulovi ve výkonu jeho služebních povinností, při jeho odvolání nebo úmrtí, je oprávněn vykonávat funkci konzula jeho zástupce, jehož jméno a pověření bylo včas oznámeno příslušným úřadům přijímacího státu.
Zástupce konzula požívá v době výkonu funkce konzula všech práv, výsad a výhod, vyhrazených touto Úmluvou konzulům.
II. Práva, výsady výhody konzulů a odpovědných pracovníků konzulární služby
Článek 4
Konzulové a rovněž odpovědní pracovníci konzulární služby, pokud jsou občany vysílajícího státu, nepodléhají ve své služební činnosti pravomoci soudů a správních úřadů přijímacího státu.
Článek 5
Konzulové a odpovědní pracovníci konzulární služby jsou povinni vydávat na požádání svědectví u