Input:

R 96/1958; Garance

č. 96/1958 Sb. rozh. obÄŤ.
Rozhodování o nároku státu na náhradu škody proti státnímu zaměstnanci nepatří do pravomoci soudu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. června 1958, Cz 225/58.)
Československý stát – krajský národní výbor, zdravotnický odbor, domáhal se na žalovaném náhrady škody, kterou žalovaný způsobil Československému státu zanedbáním povinnosti vedoucího hospodářského oddělení krajského ústavu národního zdraví.
Lidový soud v Čes. Budějovicích odmítl žalobu pro nedostatek soudní pravomoci, poněvadž k projednání této věci je příslušný osobní úřad žalovaného.
Krajský soud v Čes. Budějovicích usnesení lidového soudu zrušil a uložil mu, aby dále jednal a znovu rozhodl. Podle jeho názoru není zákonného předpisu, podle něhož by rozhodování o nároku ;na náhradu škody proti státnímu zaměstnanci bylo odňato z pravomoci soudu; ustanovení § 18 odst. 2 a § 24 vl. nař. č. 120/ 1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, nevylučuje, aby stát jako zaměstnavatel volil cestu soudního pořadu zvlášť v těch případech, kde skutkový stav je složitý a kde je třeba provádět obsáhlé vyšetřování.
Lidový soud v Čes. Budějovicích řídě se tímto právním názorem krajského soudu pro něho podle § 186 odst. 3 o. s. ř. závazným, rozhodl o žalovaném návrhu věcně a žalobu zamítl.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že uvedeným rozsudkem lidového soudu v Čes. Budějovicích byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Žalobou byl uplatněn nárok Československého státu proti žalovanému, který jako zaměstnanec způsobil státu škodu zanedbáním povinností svého zaměstnání. Jde tedy o nárok, jak jej má na mysli ustanovení § 11 zák. č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, jehož odst. 2 stanoví, že zaměstnanec, který zaviněným porušením povinností způsobil státu škodu, je povinen ji nahradit. Podle zmocnění obsaženého v odst. 3 téhož paragrafu vydala vláda nařízení č. 120/1950 Sb., podle jehož § 18 odst. 2 se zjišťuje povinnost k náhradě škody způsobené státními zaměstnanci a výše škody v náhradovém řízení, k jehož provedení je podle § 24 téhož nařízení příslušný osobní úřad, u býv. zaměstnanců jejich poslední osobní úřad.
Je tedy pro rozhodnutí o nároku státu na náhradu škody způsobené mu jeho zaměstnanci