č. 95/1957 Sb. rozh. obč., Garance
č. 95/1957 Sb. rozh. obč.
Nárok ze smlouvy, kterou se nájemce dohodl s pronajimatelem, že na účet nájemného provede opravu najatého předmětu, nezaniká ve lhůtě § 1097 o. z. o. (§ 391 obč. zák.).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 6. června 1957, Cz 232/57.)
Žalobce, pronajimatel, žalobou podanou dne 2. září 1955 požadoval zaplacení nedoplatku nájemného ku dni 30. listopadu 1949 ve výši 414 Kčs. Žalovaný tvrdil, že vynaložil na opravu najatých místností 21.509,80 Kčs starých peněz, že mu na to bylo uhrazeno ve formě snížení nájemného 11.900 Kčs starých peněz, takže zbývá v době ukončení nájmu neuhrazený zbytek 9.609,80 Kčs starých peněz, t. j. 1.921,96 Kčs nových peněz. Tuto částku namítl k započtení.
Lidový soud civilní v Brně vyhověl žalobě a vyslovil, že pohledávka namítnutá žalovaným k započtení nehodí se k započtení, protože zanikla v důsledku prekluse.
Krajský soud v Brně potvrdil napadený rozsudek lidového soudu. Rovněž on došel na základě zjištění, že nájemní poměr skončil dne 30. listopadu 1949, k závěru, že pohledávka namítnutá k započtení až dne 24. února 1956 zanikla uplynutím šestiměsíční propadné lhůty určené v § 1097 o. z. o.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že uvedeným rozsudkem krajského soudu v Brně a lidového soudu civilního v Brně byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Soudy zjistily, že při sjednání nájemní smlouvy v r. 1947 bylo mezi národní správou domu a žalovaným dohodnuto, že žalovaný opraví pronajímané místnosti demolované při náletu vlastním nákladem a že až do uhrazení tohoto nákladu bude platit jen poloviční nájemné. Tato dohoda došla výrazu i ve výměru ŮNV ze…
