Input:

R 93/1958 (tr.); Garance

č. 93/1958 Sb. rozh. tr.
Vrácení věci prokurátoru k došetření podle § 239 odst. 1 tr. ř. předpokládá nejen, že byly splněny současně obě podmínky v tomto ustanovení uvedené (tj. že nelze zažalovaný skutek posoudit, jak to činí obžaloba a že je proto třeba dalšího objasnění věci), ale že je soud shledal na podkladě výsledků hlavního líčení, že tedy nebyly ze spisů zřejmé již při podání obžaloby nebo při jejím předběžném projednání (§ 197 odst. 1 tr. ř.).
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 5. září 1958, 1 Tz 207/58.)
Obžalovanému kladla obžaloba za vinu, že při neoprávněném podnikání staveb jednak rozkrádal majetek v socialistickém vlastnictví tím, že se neoprávněně ke škodě tohoto majetku obohatil, ježto účtoval za stavební práce prováděné pro národní podnik Pramen částky za pracovní úkony skutečně neprovedené, jednak že úmyslně ve značném rozsahu zkrátil daň tím, že v přiznáních k dani z příjmů obyvatelstva neuvedl všechny příjmy za příslušná daňová období, naproti tomu však uplatňoval srážkové položky neodpovídající skutečnosti. Kromě toho vůbec nepodal daňové přiznání k dani živnostenské. Obžaloba první skutek posoudila jako trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. c) tr. zák, který byl spáchán výdělečně a měl za následek značnou škodu [§ 245 odst. 2 písm. a) 3 tr. zák.] Značnou škodu spatřovala obžaloba v tom, že obžalovaný vylákal ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví částku 25.162,86 Kčs Druhý skutek posoudila obžaloba jako trestný čin zkrácení daně podle § 148 odst. 1, 2 písm d) tr. zák., tj. jako čin, jenž měl rovněž za následek značnou škodu, kterou obžaloba spatřovala v částce 313.769,60 Kčs ze zatajeného základu daně.
Lidový soud trestní v Praze, jenž obžalobu při jejím předběžném projednání přijal, v hlavním líčení usnesením vrátil věc podle § 239 odst. 1 tr. ř okresnímu prokurátoru k došetření. V tomto usnesení uvedl lidový soud pouze, že skutek, pro který je obžalovaný stíhán, by měl být při správném použití zákona posuzován podle jiného ustanovení, než podle kterého jej popuzovala obžaloba, a že je třeba ještě dalšího objasnění věci provedením důkazu jednak znalcem z oboru stavitelství, jednak znalcem z oboru účetnictví.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané ji generálním prokurátorem zrušil usnesení lidového soudu, jímž vrátil věc prokurátoru k došetrení, a tomuto soudu nařídil, aby t o věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Stížnost pro porušení zákona vytýká napadenému usnesení, že jím byl porušen zákon v ustanovení § 239 odst. 1 tr. ř., zejména proto, že k objasnění zažalovaných skutků obžalovaného není třeba došetrení věci prokurátorem, a sice výslechem znalce z oboru stavitelství a z oboru účetnictví, jak to navrhoval obžalovaný, který ve svém návrhu ani sám neuváděl, na základě jakých nových pramenů má znalec účetnictví vycházet, když obžalovaný několikrát během vyměřovacího řízení i během vyšetřování prohlásil, že žádné další doklady nemá a když je z posudku finančního odboru rady ONV, který je podkladem obžaloby, naprosto jasné, že bylo přihlíženo ke všem hlediskům pro obžalovaného nejpříznivějším. Dále stížnost pro porušení zákona namítá, že lidový soud v