Input:

92/1960 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou Garance

č. 92/1960 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 18. května 1960
o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou
a Bulharskou lidovou republikou
Dne 27. května 1959 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou.
Národní shromáždění vyslovilo s Úmluvou souhlas dne 19. listopadu 1959 a president Československé republiky ji ratifikoval dne 21. března 1960.
Ratifikační listiny byly vyměněny v Sofii dne 25. dubna 1960.
Podle svého článku 23 nabyla Úmluva účinnosti dnem výměny ratifikačních listin, tj. dne 25. dubna 1960.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
 
David v. r.
 
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi
Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou
President Československé republiky a
presidium Lidového shromáždění Bulharské lidové republiky
vedeni snahou dále rozšiřovat v souladu s přáním a zájmy lidu obou zemí
vzájemné vztahy a všestrannou spolupráci, rozhodli se uzavřít tuto Úmluvu a
jmenovali svými zmocněnci:
president Československé republiky
Václava Davida,
ministra zahraničních věcí,
presidium Lidového shromáždění Bulharské lidové republiky
Karlo Lukanova,
ministra zahraničních věcí,
kteří se po vzájemném předložení svých plných mocí, jež byly shledány v
náležitém pořádku a v předepsané formě, dohodli na tomto:
I. Zřizování konzulátů a vysílání konzulů
Článek 1
(1) V souladu s touto Úmluvou se každé Smluvní straně poskytuje právo zřizovat na území druhé Smluvní strany generální konzuláty, konzuláty, vicekonzuláty a konzulární jednatelství (dále jen „konzuláty“) a právo vysílat generální konzuly, konzuly, vicekonzuly a konzulární jednatele (dále jen „konzulové“).
(2) Počet konzulátů, sídla konzulů a konzulární obvody Smluvní strany vzájemně dohodnou.
Článek 2
(1) Stát vysílající konzula požádá stát přijímající o souhlas s jeho osobou. Po předložení konzulského patentu, obsahujícího jméno a příjmení konzula, jeho konzulskou hodnost, místo jeho sídla a jemu určený konzulární obvod, udělí přijímající stát exequatur.
(2) Po jeho udělení se ujme konzul své funkce. Státní orgány konzulárního obvodu učiní neprodleně nutná opatření, aby konzul mohl vykonávat svou služební činnost a požívat práv, výsad a výhod, které mu poskytuje tato Úmluva a právní řád přijímajícího státu.
Článek 3
(1) Při přechodné nepřítomnosti nebo vážné překážce, bránící konzulovi ve výkonu jeho služební činnosti, při jeho odvolání nebo úmrtí, je oprávněn konzulské funkce vykonávat jeho zástupce, jehož jméno a pověření bylo včas oznámeno příslušným úřadům přijímajícího státu.
(2) Zástupce konzula požívá v době výkonu funkce konzula všech práv, výsad a výhod, vyhrazených touto Úmluvou konzulům.
II. Práva, výsady a výhody konzulů a konzulárních pracovníků
Článek 4
Konzulové a rovněž konzulární pracovníci, pokud jsou občany vysílajícího státu, nepodléhají ve své služební činnosti pravomoci soudů a správních úřadů přijímajícího státu.
Článek 5
(1) Konzulové a konzulární

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací