Input:

R 92/1957 (tr.); Garance

č. 92/1957 Sb. rozh. tr.
Soud rozhodující o návrhu na přeměnu trestu nápravného opatření v trest odnětí svobody může přihlížet jen k práci, kterou odsouzený konal nebo měl konat v době výkonu trestu nápravného opatření.
Přeměnit v trest odnětí svobody nelze onu část nápravného opatření, která už byla řádně vykonána.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 13. září 1957, 1 Tz 86/57.)
Odsouzený byl rozsudkem lidového soudu v Karviné z 21. prosince 1955 odsouzen pro trestné činy ohrožení jednotného hospodářského plánu podle § 135 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. k trestu nápravného opatření v trvání šesti měsíců se srážkou 15°/o ze mzdy. Změna zaměstnání nařízena nebyla. Opatřením okresního prokurátora byla správa dolu, kde byl odsouzený zaměstnán, vyzvána, aby s výkonem trestu nápravného opatření počala dnem 1. února 1956. Dopisem z 27. června 1956 sdělil zaměstnavatel odsouzeného okresnímu prokurátoru, že odsouzený zameškal v lednu 1956 pět směn, v dubnu 1956 jednu směnu, v květnu 1956 osmnáct směn a v červnu 1956 (do 26. června 1956) dvacetdvě směny.
Lidový soud v Karviné usnesením z 15. ledna 1957 rozhodl na návrh okresního prokurátora, že trest nápravného opatření uložený odsouzenému se přeměňuje v trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Svoje rozhodnutí lidový soud odůvodnil tím, že odsouzený podle sdělení zaměstnavatele řádně nepracoval a y době, kdy byl prováděn výkon nápravného opatření, neomluveně zameškal celkem čtyřicetsedm směn (včetně šesti směn z ledna 1956). Usnesení to nabylo právní moci.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil usnesení lidového soudu a tomuto soudu uložil, aby o návrhu okresního prokurátora na přeměnu trestu nápravného opatření v trest odnětí svobody znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona namítal, že lidový soud vůbec nezjistil, z jakých důvodů odsouzený zameškal směny, dokonce přihlédl i ke směnám z ledna 1956, ač s výkonem nápravného opatření se mělo započít teprve dnem 1. února 1956. Lidový soud též nepřihlédl k tomu, že odsouzenému byly prováděny zaměstnavatelem srážky ze mzdy v měsících březnu, dubnu, květnu i červnu 1956 a že odsouzený během měsíců února až dubna 1956 zameškal jedinou směnu.
Usnesením lidového soudu byl porušen zákon.
Podle ustanovení § 40 odst. 2 tr. zák. lze přeměnit nápravné opatření v nepodmíněný trest odnětí svobody