č. 92/1956 Sb. rozh. tr., Garance
č. 92/1956 Sb. rozh. tr.
Řidič motorového vozidla, který nemohl zastavit vozidlo proto, že jel větší rychlostí, než je rychlost, při níž by byl mohl zastavit na vzdálenost, na kterou vidí, odpovídá za škodlivé následky tím nastalé.
Odpovědnosti řidiče za škodlivý následek nastalý nepřiměřeně rychlou jízdou nic nebrání jednání poškozeného, jež přispělo k následku způsobenému jinak jízdou motorového vozidla, stalo-li se před vozidlem ve vzdálenosti, na kterou mohl řidič při správně volené rychlosti zastavit (na př. tím, že poškozený vběhl v takové vzdálenosti do jízdní dráhy).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 14. září 1956, 1 Tz 242/56.)
Obviněný byl žalován pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 222 odst. 1 tr. zák., protože večer po 22. hodině koncem října 1955 za úplné tmy řídil osobní automobil tak neopatrně, že přehlédl po silnici jdoucí skupinu lidí, najel do ní a usmrtil na místě dvě osoby a dvě další těžce zranil.
Lidový soud v Českých Budějovicích zprostil obviněného žaloby podle §162 písm. c) tr. ř.
Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl odvolání okresního prokurátora.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek krajského soudu a tomuto soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uvádí, že krajský, soud nehodnotil správně výpověď slyšeného svědka, přecenil stupeň jeho opilosti, nehodnotil, že auto bylo poškozeno na obou stranách a nevyslechl manželku obviněného.
Stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Odvolací soud učinil po doplnění dokazování nakonec stejná skutková zjištění jako lidový soud, že totiž k nehodě došlo 28. října 1955 v zastavěné části obce, kde po obou stranách jsou bankety a neupravené chodníky. Dále zjistil, že vozovka je přehledná, v době nehody však byla úplná tma a silnice nebyla osvětlena veřejným osvětlením. Vozidlo obviněného nemělo technických závad. Po nehodě mělo poškozenu levou i pravou stranu vpředu vozidla. K nehodě došlo nárazem auta na protijdoucí chodce ve vozovce. Jeden z usmrcených měl zjištěno v krvi 1,65 promile alkoholu, druhý pak 2,2 a jeden ze zraněných 1,17 promile alkoholu. Odvolací soud provedl na místě nehody rekonstrukci činu a opětně vyslechl některé svědky nehody.
Na základě toho, zejména však na základě místního ohledání, dospěl pak odvolací soud k názoru, že nelze obviněného vinit, že za dané situace neučinil vše, aby byl pánem vozidla a aby nehodě zabránil. Odvolací soud při tom uvedl, že neměl důkazů o tom, že by byl obviněný nehodu zavlnil nebo ji spoluzavinil. K těmto závěrům mohl krajský soud dospět jen proto, že neuvážil všechny okolnosti případu, zejména ty, které sám zjistil při místním ohledání.
Podle protokolu o tomto místním ohledání totiž předseda senátu konstatoval, že při rekonstrukci provedené přibližně za stejných podmínek, jako byly podmínky v době nehody, spatřil siluetu postavy ve vozovce na vzdálenost teprve 10 až 15 m. K tomuto konstatování předsedy senátu nebylo v rozsudku vůbec přihlédnuto, ačkoli právě toto konstatování je pro posouzení otázky zavinění obviněného velmi závažné.
Z něho totiž vyplývá, že i obviněný patrně…