č. 92/1955 Sb. rozh. obč., Garance

Zůstavitelka, vdova po rolníku, zanechala usedlost s hospodářskými a obytnými budovami a zemědělské pozemky ve výměře 18 ha.

Jeden z dědiců ustanovených závětí prohlásil, že nejde o zemědělský podnik, protože pozemky jsou od r. 1937 propachtovány více pachtýřům a zůstavitelka si ponechala jen hospodářská stavení a na zemědělských pozemcích nehospodařila. U tohoto stavení nejsou stáje pro dobytek v rozsahu, který by odpovídal výměře pozemků a plánovanému stavu dobytka, nejsou zde stáje pro koně a při usedlosti není ani živý ani mrtvý inventář.

Státní notářství v Novém Bydžově po zprávě ONV v No vém Bydžově, podle které jde o zemědělský podnik, rozhodlo, že toto dědictví bude projednáno podle I. dílu zákona č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalosti se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy. Krajský soud v Hradci Králové toto rozhodnutí zrušil a vrátil věc státnímu notářství k doplnění řízení s tímto odůvodněním: „Není na újmu povaze zemědělského podniku, že pozemky jsou třeba delší dobu v nájmu a že v hospodářství není živý a mrtvý inventář, neboť ten se dá dokoupit. Bude nutné přezkoumat stav budov, po př. za přibrání znalce stavitele, neboť v tomto směru stěžovatelé vznášejí mnoho námitek, které je třeba věcně přezkoumat, zejména pokud se tvrdí, že hospodářské budovy (stáje) se sesouvají. Bude třeba vyžádat si k věci i vyjádření MNV a případně JZD.“

Po doplnění řízení rozhodlo státní notářství znovu, že dědictví bude projednáváno podle I. dílu zákona č. 139/1947 Sb., poněvadž jde o zemědělský podnik ve smyslu tohoto zákona. Ze znaleckých posudků z oboru stavitelství a zemědělství státní notářství zjistilo, že stav chléva při usedlosti je špatný, že však stav obytných místností je dost dobrý, stav špýcharku dobrý, stav stodoly velmi dobrý, a že z této veliké stodoly by bylo možno vystavět stáje pro hovězí dobytek a koně, a to nejméně pro pár koní a 20 kusů hovězího dobytka a že by ještě zbyl dostatečný prostor stodoly k uskladnění obilí. Z dosavadních chlévů by bylo možno zřídit chlévy pro vepře, a že adaptace by celkem nevyžadovaly většího nákladu než 20.000 Kčs.

Krajský soud v Hradci Králové změnil toto usnesení státního notářství tak, že nemovitosti patřící do dědictví nejsou zemědělským podnikem. Krajský soud ze zjištění lidového soudu dovozuje, že zůstavitelka na nemovitostech patřících do dědictví nehospodařila a usedlost nebyla ani zařízena na obhospodařování všech zemědělských pozemků. Budovy, zejména stáje, by musely být adaptovány značným nákladem, aby byl na nich možný provoz zemědělského podnikání na 18 ha zemědělských pozemků. Uvádí dále, že nelze počítat s hospodařením s menším než plánovaným stavem dobytka, že potřebný dobytek by nebylo možno opatřit a že by bylo obtížno opatřit si prostředky k adaptaci budov. Dále uvádí, že v intencích dnešní zemědělské politiky není vytvářet nově zemědělské podniky o výměře přes 18 ha patřících jednomu vlastníkovi, který nemá ani dostatečné…