č. 91/1958 Sb. rozh. tr., Garance
č. 91/1958 Sb. rozh. tr.
Soud může v hlavním líčení provést důkaz přečtením protokolu o výpovědi svědka, který se trvale zdržuje v cizině, bez ohledu na závažnost dokazované skutečnosti a jasnost ostatního důkazního materiálu, i když prokurátor a obžalovaný s tím nesouhlasí.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25. července 1958, 1 Tz 162/58.)
Obžaloba stíhala obžalovaného proto, že při zájezdu v Německé demokratické republice v chodbě obchodního domu v Lipsku požádal v pohlavním rozrušení dvě dívky M a S ve věku čtrnácti let, bydlící v Lipsku, s nimiž se před tím procházel domem, aby uchopily jeho pohlaviu úd, který si před nimi obnažil. Obžaloba v jednání obžalovaného spatřovala trestný čin pokusu pohlavního zneužití podle § 5 odst. 1, § 239 odst. 1 tr. zák.
Lidový soud trestní v Praze uznal obžalovaného vinným přestupkem mravního ohrožení mládeže podle § 135 tr. zák. spr. Lidový soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzhledem k rozporům ve výpovědích obou dívek M a S neměl za prokázáno, že by se byl obžalovaný dopustil trestného činu pohlavního zneužití. Měl však doznáním obžalovaného ve shodě s výpovědí dívek za zjištěno, že obžalovaný před dívkami obnažil svůj pohlavní úd.
Krajský soud v Praze k odvolání obvodního prokurátora zrušil rozsudek lidového soudu a podle § 245 odst. 1, § 271 tr. ř. se zřetelem k čl. III č. 1 rozhodnutí presidenta republiky z 1. prosince 1957 o amnestii trestní stíhání obžalovaného pro zažalovaný skutek zastavil.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil usnesení krajského soudu a tomuto soudu nařídil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona dovozuje, že krajský soud pochybil, když neshledal v zažalovaném skutku obžalovaného trestný čin, jak byl posouzen obžalobou, tj. pokus pohlavního zneužití podle § 5 odst. 1, § 239 odst. 1 tr. zák , ačkoliv tento trestný čin byl prokázán shodnými svědeckými výpověďmi svědkyní M a S. Nemělo proto být trestní stíhání obžalovaného zastaveno, jak se stalo napadeným usnesením.
Nejvyšší soud shledal (§ 293 odst. 1 tr. ř.), že napadeným usnesením byl porušen zákon.
Krajský soud v napadeném rozhodnutí odůvodnil, proč nevzal za podklad zjištění, že se obžalovaný dopustil pokusu trestného činu pohlavního zneužití, svědecké výpovědi M a S mimo jiné též tím, že obžalovaný…
