Input:

R 91/1957; Garance

č. 91/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
Ustanovení § 39 zák. č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, se vztahuje jak na výživné stanovené pro nezletilé dítě po 1. lednu 1957, tak na výživné určené před tímto datem, ovšem s účinkem až od 1. ledna 1957.
V těch případech, kdy výživné bylo stanoveno před 1. lednem 1957, soud zpravidla vyčká podnětu k nové úpravě výživného se strany účastníků nebo jiných osob a úřadů a rozhodne až po pečlivém vyšetření všech odůvodněných potřeb dítěte, po podrobném zjištění rodinných poměrů i výdělečných a majetkových možností osob k výživě povinných.
(Stanovisko občanskoprávního kolegia nejvyššího soudu z 26. června 1957, 1 Ec 154/57.)
Podle § 17 odst. 2 zák. č. 90/1949 Sb., o rodinných přídavcích, určuje-li soud výživné na dítě, nepřihlíží k rodinnému přídavku, který se na ně poskytuje. Vzhledem k tomuto ustanovení nebyl v částce výživného, kterou soud ukládal platit na výživu a výchovu nezletilého dítěte osobě k tomu povinné, obsažen rodinný přídavek a při stanovení výše výživného nepřihlížel soud k rodinnému přídávku, který na toto dítě byl poskytován, a rodinný přídavek byl pokládán za nadlepšení, které socialistický stát poskytuje dětem pracujících občanů (srov. č. 155/1952 Sbírky rozhodnutí čs. soudů).
Podle § 39 zák. č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, určuje-li soud výživné na dítě, přihlíží i k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhrazovány rodinnými přídavky, které se na ně poskytují; do určeného výživného se rodinné přídavky nezapočítávají.
Podle důvodové zprávy toto ustanovení – podobně jako ustanovení § 17 odst. 2 zák. o rodinných přídavcích – zaručuje, že zaměstnanec povinný k výživě dítěte si nemůže započítat rodinné přídavky do výživného.
Důsledkem tohoto ustanovení je, že ani nyní nebude v částce výživného, které soud ukládá platit na výživu a výchovu nezletilého dítěte osobě k tomu povinné, obsažen rodinný přídavek, že však soud při stanovení výše výživného je povinen k rodinnému přídavku přihlédnout, což podle dřívějšího předpisu nečinil.
Tato odchylná zákonná úprava působí ve svých počátcích soudům potíže, a to takového rázu, že i gremiálni porady některých krajských soudů se tímto problémem zabývaly.
K otázkám z toho vyplývajícím zaujalo občanskoprávní kolegium nejvyššího soudu toto stanovisko:
1. Nová zákonná úprava rodinných přídavků nedává podnetu ke změně výpočtu základu, z něhož se výživné pro nezletilé dítě vyměřuje. Proto jako dosud soud učiní potřebná skutková zjištění, pokud jde o výdělečné a majetkové možnosti i rodinné poměry osob, které jsou k výživě dítěte povinny, aby získal spolehlivý základ pro vyměření výživného. Při zjišťování odůvodněných potřeb nezletilého dítěte přihlédne ke všemu, co dítě potřebuje, ať již jde o výživu dítěte nebo o jeho ostatní potřeby, jako ošacení, obuv, potřeby školní, kulturní, zdravotní a rekreační. Potřeby dítěte bude zkoumat obzvlášť pečlivě a do všech podrobností; přihlédne i k výdajům, které skutečný život přináší a ke kterým se v soudní praxi někdy nepřihlíželo, neboť v rodinném přídavku byla spatřována taková reserva na tyto výdaje. Výši odůvodněných potřeb nebude soud posuzovat jen s hlediska věku dítěte, nýbrž i s hlediska výdělečných a