Input:

R 90/1956; Garance

č. 90/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
Ženě, která v době úrazu, který způsobil snížení (ztrátu) její výdělečné schopnosti, pracovala v domácnosti, je přiznat proti škůdci náhradu ušlého výdělku. Ucházejícím výdělkem je tu hodnota její práce v domácnosti, kterou nemůže konat právě proto, že úrazem utrpěla snížení (ztrátu) své výdělečné schopnosti.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 15. prosince 1955, 23 Co 707/55).
Žalobkyně dne 2. února 1953 spadla ve sklepě žalovaného, kde měla vybírat brambory, do prohlubně a utrpěla těžké poranění, které zanechalo u ní 60 % pracovní neschopnost.
Lidový soud civilní v Praze uložil žalovanému, aby na náhradě škody zaplatil žalobkyni 18.000 Kčs, a to 8000 Kčs za zohyždění spočívající v neschopnosti žalobkyně se v životě vzhledem , k utrpěné ztrátě pracovní schonnosti plně uplatnit a 10.000 Kčs na bolestném. Na ušlém výdělku lidový soud nepřisoudil žalobkyni ničeho, ježto jí podle jeho názoru nemohlo na výdělku nic ujít, když v době úrazu nebyla výdělečně činná a pracovala jen v domácnosti.
Krajský soud k odvolání obou účastníků rozhodl ve věci tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19.160 Kčs s přísl.
K otázce, o kterou jde, uvedl
v odůvodnění:
Lidový soud nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu ucházejícího výdělku, když vyšel ze zjištění, že žalobkyně v době úrazu neměla výdělek a m mohlo jí proto z toho důvodu nic ujít. Odvolací soud zásadně souhlasí s názorem lidového soudu, že při rozhodování o výši škody z důvodu ucházejícího výdělku je nutno vyjít ze stavu, jaký tu byl v době škody. Nelze přihlížet k tomu, co tu bylo před vznikem škody, ani k tomu, co se po případě v budoucnu teprve mělo stát. Při náhradě škody nelze přihlížet k budoucím nejistým okolnostem, zejména ne k tomu, že žalobkyně, která před úrazem zaměstnána byla, by nepochybně zase do zaměstnání brzy vstoupila. Tato okolnost je stejně nejistá, jako je nejisté, jaký by výdělek na novém místě byla docílila, případně to, jak dlouho by bývala, kdyby službu nastoupila, v ní setrvala.
Je proto jedině snrávné vycházet ze skutečností, které tu jsou dány v době úrazu. V době úrazu byla pak žalobkyně v domácnosti, kterou vedla pro svého manžela a faro své dva nezletilé syny. Tu je zjištěno, že v důsledku zranění může žalobkyně dělat v domácnosti jen lehčí práce, kdežto praní, žehlení, mytí podlahy může konat jen s Velikými obtížemi nebo vůbec ne.
Z toho jasně plyne, že žalobkyně utrpěla hospodářskou újmu spočívající v tom, že nemůže v bývalé míře vést domácnost a že základní práce v domácnosti bude si muset dávat obstarávat jiným způsobem. To, hodnotíme-li ve smyslu ústavy práci žen v domácnosti jako práci společensky významnou, vede k nutnému závěru, že tato újma, která je také újmou hospodářskou, musí jí být nahrazena.
Jde o to, zda tato újma může být žalobkyní nahrazena jen v rámci odškodnění za zohyždění, které překáží životnímu uplatnění, či zda lze žalobkyni přiznat přímo nárok na odškodnění za budoucně ucházející výdělek. O tuto formu odškodnění žalobkyně •také požádala, neboť na dotaz soudu uvedla, že o budoucně ucházející výdělek žádá z toho důvodu, že nemůže vykonávat nejzákladnější práce v domácnosti.
Není zásadně vyloučeno (srov.: Učebnice občanského a