č. 9/1963 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích se Závěrečným protokolem
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 11. ledna 1963
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích se Závěrečným protokolem
Dne 10. listopadu 1961 byla v Praze sjednána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích se Závěrečným protokolem.
Se smlouvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 5. července 1962 a president republiky ji ratifikoval dne 1. října 1962. Ratifikační listiny byly vyměněny ve Vídni dne 31. října 1962.
Podle svého článku 30 Smlouva se Závěrečným protokolem nabyla účinnosti dnem 30. prosince 1962.
České znění Smlouvy a Závěrečného protokolu se vyhlašují současně.
První náměstek ministra:
dr. Gregor v. r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích
President Československé socialistické republiky a Spolkový president Rakouské republiky se dohodli uzavřít Smlouvu o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích a k tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
President Československé socialistické republiky Václava Davida, ministra zahraničních věcí,
Spolkový president Rakouské republiky dr. Heinricha Calice, mimořádného vyslance a zplnomocněnce ministra,
kteří vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě se dohodli takto:
I. část
Právní ochrana, doručování a právní pomoc v občanskoprávních věcech
Právní ochrana
Článek 1
(1)
Občané jednoho smluvního státu mají na území druhého smluvního státu volný přístup k soudům a mohou před nimi vystupovat za stejných podmínek jako vlastní občané.
(2)
Ustanovení této Smlouvy o občanech jednoho ze smluvních států se vztahují rovněž na právnické osoby včetně obchodních společností, které byly zřízeny podle právního řádu jednoho ze smluvních států a mají sídlo na jeho území.
Náklady řízení
Článek 2
(1)
Občanům jednoho ze smluvních států, kteří vystupují před soudy druhého smluvního státu jako žalobci (navrhovatelé) nebo interventi, a mají své bydliště, pobyt nebo sídlo v jednom ze smluvních států, nelze uložit složení žalobní jistoty pro náklady řízení z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají ve druhém smluvním státě bydliště, pobyt nebo sídlo.
(2)
Pokud se vyžaduje podle právního řádu jednoho ze smluvních států složení zálohy k úhradě soudních poplatků, platí ustanovení odstavce 1.
(3)
Pokud se vyžaduje podle právního řádu jednoho ze smluvních států zaplacení soudního poplatku pro řízení při…
