Input:

R 9/1963; Odbory. Smlouva Garance

č. 9/1963 Sb. rozh.
Povaha odměny vyplácené uvolněnému funkcionáři ROH; nárok na odlučné.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě ze 4. října 1962, 12 Co 216/62)
Žalobce uplatňoval proti žalovanému podniku jako svému zaměstnavateli odlučné podle vyhlášky č. 173/1954 Ú. l. za dobu od 1. 3. 1959 do 31. 12. 1960, po kterou byl žalobce uvolněným funkcionářem závodního výboru ROH. Byl toho názoru, že přes zmíněné uvolnění je podnik povinen platit mu náhradu mzdy a jiné náležitosti pracovního poměru a tedy též i zažalované nároky na odlučné. Naproti tomu žalovaný podnik odmítal placení tohoto nároku, vycházeje z toho, že není pasivně legitimován, poněvadž nárok může příslušet nanejvýš proti Revolučnímu odborovému hnutí.
Okresní soud v Karviné žalobě vyhověl, když dospěl k závěru, že věcné předpoklady nároku jsou dány. Vycházeje z usnesení IV. všeodborového sjezdu o závodních výborech základních organizací ROH (zák. č. 37/1959 Sb.), že uvolněný funkcionář zůstává po dobu uvolnění v pracovním poměru k závodu a že závodní výbor mu poskytuje za výkon funkce odměnu, která se považuje za mzdu z pracovního poměru, dospěl k závěru, že uvolněním pracovní poměr žalobce nezanikl, že přiznaná mu odměna byla mzdou z pracovního poměru, tedy nárokem proti podniku, který ji také skutečně vyplácel, na čemž nic nemůže měnit okolnost, že závodní výbor ROH ji podniku refundoval, a že totéž hledisko musí platit i pro jiné náležitosti z pracovního poměru.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Odůvodnění:
Stanovisko soudu prvního stupně není správné. Dalšímu trvání pracovního poměru a stanovené povaze mzdy a jiných náležitostí uvolněného funkcionáře ROH přisoudil nepřiměřený význam a dosah a přitom úplně přehlédl anebo nebral v úvahu výslovná ustanovení příslušných předpisů o tom, že odměna (náhrada mzdy) a jiné služební požitky uvolněného funkcionáře závodního výboru ROH, jsou nároky, které příslušejí proti závodnímu výboru. Z dalšího trvání pracovního poměru nelze nic vyvozovat a povaha mzdy byla odměně přiznána z jiných důvodů a s jiným dosahem, a sice za tím účelem, aby s ní tam, kde na předpoklad mzdy navazují jiné předpisy, bylo stejně nakládáno, tedy např. pro účely nemocenského pojištění, důchodového zabezpečení apod. Odměně nebyl však poskytnut charakter nároku proti podniku, jak jasně plyne z dalších ustanovení příslušných předpisů, a totéž obdobně platí i o jiných služebních nárocích, např. za pracovní cesty, na odlučné a podobně. Poněvadž žalobní nárok se vztahuje na dobu, do níž spadá změna právní úpravy, je třeba se vypořádat jak s dnešní, tak i předtím platnou právní úpravou.
Předchozí úprava spočívala na vl. nař. č. 17/1953 Sb. o volbě závodní rady a hrazení nákladů její činnosti. Toto nařízení obsahuje v § 2 odst. 3 ustanovení, že členům závodní rady, kteří byli zproštěni výkonu prací, poskytuje náhradu mzdy (platu) závodní rada podle směrnic jednotné odborové organizace. K provedení tohoto nařízení byly vydány jednak vyhláška ÚRO v dohodě s ministerstvem financí č. 315/1953 Ú. l. o výkonu funkce člena závodní rady v pracovní době a o náhradě ušlé mzdy, která se však týká pouze neuvolněných funkcionářů,