88/1998 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 11. března 1998 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 88/1998 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 11. března 1998 v plénu o návrhu Krajského soudu v Ústí nad Labem na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku,
takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
Dne 18. listopadu 1997 obdržel Ústavní soud návrh Krajského soudu v Ústí nad Labem na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“). Návrh vychází z opravného prostředku oprávněných osob proti rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Chomutově vedeného u navrhovatele pod sp. zn. 15 Ca 459/97. Oprávněné osoby podaly opravný prostředek do části rozhodnutí pozemkového úřadu, kterou bylo dle ustanovení § 9 odst. 5 zákona o půdě zřízeno na vydávaných pozemcích věcné břemeno. Námitka spočívá v tom, že došlo ke zřízení věcného břemene bez stanovení náhrady a oprávněným osobám tak vznikne značná újma. Oprávněné osoby považují rozhodnutí pozemkového úřadu v této části za nezákonné.
Protože Krajský soud v Ústí nad Labem v řízení o opravném prostředku dospěl k závěru, že ustanovení, o které by měly pozemkové úřady při zřizování věcných břemen opírat svá rozhodnutí, je v rozporu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), rozhodl o přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. b), § 250l odst. 2 a § 246c občanského soudního řádu a současně rozhodl podle čl. 95 odst. 2 Ústavy o předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem podle ustanovení § 64 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, na zrušení ustanovení § 9 odst. 5 zákona o půdě.
Krajský soud uvádí, že v zákoně o půdě absenci ustanovení o pravomoci pozemkových úřadů stanovit náhradu za zřízené věcné břemeno nelze vykládat tak, že by pozemkový úřad nebyl oprávněn rozhodnout o zřízení věcného břemene vůbec, neboť jeho pravomoc k tomu je výslovně stanovena v ustanovení § 9 odst. 5 zákona o půdě.
Zřízení věcného břemene znamená zásah do vlastnického práva, takže podle názoru navrhovatele lze dovodit z ustanovení § 128 odst. 2 občanského zákoníku, že za takto vzniklé omezení náleží vlastníkovi náhrada. Proto se zabýval otázkou, zda již ze samotného ustanovení § 128 odst. 2 občanského zákoníku nelze dovodit pravomoc pozemkových úřadů rozhodnout také o náhradě za zřízení věcného břemene. Dospěl však k názoru, že dle současné úpravy věcného břemene v ustanovení § 9 odst. 5 zákona o půdě nejsou pozemkové úřady oprávněny rozhodovat v případě pozitivního výroku o zřízení věcného břemene i o náhradě za takové zatížení pozemku. Pro podporu tohoto názoru odkazuje na ustanovení § 108 odst. 2 písm. d) a § 111 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, z nichž lze nejen dovodit, že tato ustanovení umožňují, aby správním rozhodnutím byly vytvořeny podmínky pro nezbytný přístup k pozemkům a stavbě omezením vlastnického práva rozhodnutím stavebního úřadu o zřízení věcného břemene, ale též zakotvují pravomoc správního orgánu k rozhodování o stanovení náhrady za jeho zřízení. V opačném případě, připustil-li by se názor, že pravomoc pozemkových úřadů
 
 Nahoru